Historie

Dějiny Národní galerie Praha se začaly psát 5. února 1796. Tehdy se skupina významných představitelů vlastenecky zaměřené české šlechty (mj. František Josef Šternberk-Manderscheid, Bedřich Jan Nostic, František Josef z Vrtby, Josef Čejka z Olbramovic) společně s několika vzdělanci z řad měšťanů (Tobiáš Gruber) a umělců (Jan Quirin Jahn, Jan Balzer) rozhodla založit Společnost vlasteneckých přátel umění, která měla opět zvelebit vkus a umění v Čechách. Za tím účelem se měla zřídit veřejně přístupná galerie a v Praze dosud chybějící umělecká škola. Obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění se podařilo otevřít ještě na konci roku 1796, kreslířská škola ⁠–⁠ dnešní Akademie výtvarných umění – zahájila svou činnost v roce 1800. 

Podle původních stanov nesměla Společnost sama vlastnit žádná umělecká díla, proto je do Obrazárny ze svého majetku zapůjčili známí sběratelé z řad šlechty, měšťanstva i umělců. Díla, která pak Společnost časem zakupovala, prodávala v dražbách svým členům. K opuštěné této praxe došlo v roce 1835, následně si Obrazárna začala budovat vlastní fondy.

V roce 1835 se nově jako složka Společnosti vlasteneckých přátel umění ustavila Krasoumná jednota, spolek na podporu žijících autorů, která pořádala výroční prodejní výstavy, nakupovala umělecká díla a vydávala grafické prémie. Jednota existovala do roku 1939.

Roku 1902 přibyla další významná instituce ⁠–⁠ Moderní galerie Království českého. Na rozdíl od Obrazárny, jež vznikla ze soukromé iniciativy, byla galerie založena na podnět panovníka, císaře Františka Josefa I. Instituce začala budovat sbírku současného umění 19. a posléze i 20. století ⁠–⁠ z tehdejší doby pocházejí nákupy děl Antonína Slavíčka, Maxe Švabinského, Vojtěcha Preissiga, Jana Preislera a později také Josefa Čapka nebo Emila Filly. Moderní galerie existovala až do roku 1942.

Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění se v roce 1918 proměnila v ústřední uměleckou sbírku nového státu. Jejího vedení se v dalším roce ujal Vincenc Kramář, který ji proměnil v moderní, odborně spravovanou veřejnou galerii. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se pod jeho vedením vybudovaly základy slavné Francouzské sbírky, jejíž vznik podporovali vrcholní představitelé československého státu Tomáš Garrigue Masaryk i Edvard Beneš. 

Československá vláda na jaře roku 1923 uvolnila částku ve výši 5 milionů korun, která byla posléze ještě navýšena. Na výběru děl, jež reflektoval proměny francouzského umění od romantismu až po tvorbu tehdejších současných autorů, se podíleli významní historici umění společně s umělci ⁠–⁠ vedle Kramáře, Václav Vilém Štěch, Václav Nebeský, Otakar Novotný či Emil Filla. Podařilo se získat díla zcela zásadního významu, jejichž autory byli Eugène Delacroix, Camille Corot, Claude Monet, Paul Cézanne, Paul Gauguin, Vincent van Gogh, Pablo Picasso, André Derain či Auguste Rodin.

Ve třicátých letech se Kramářovi podařilo sbírky postupně převést do státní správy – nově konstituovaná galerie se nazývala Státní sbírka starého umění. Ve složitém období druhé světové války přešly v roce 1942 pod její správu také fondy zrušené Moderní galerie. Již od roku 1939 se používalo označení Národní galerie, byť oficiální protektorátní název zněl Českomoravská zemská galerie. Reorganizace instituce provedené za války byla zpětně potvrzena v roce 1949 zákonem č. 148/1949 Sb. o Národní galerii v Praze.

Sbírky Národní galerie putovaly v průběhu staletí Prahou. Do roku 1809 vystavovala Obrazárna díla v Černínském paláci na Hradčanech a v malostranském Šternberském paláci, v roce 1814 byla zřízena galerie ve Šternberském paláci na Hradčanech, v druhé polovině téhož století byla otevřena obrazárna v Rudolfinu, v roce 1931 v Městské knihovně na Mariánském náměstí. Od sedmdesátých let do roku 2000 sídlilo staré umění v Jiřském klášteře na Pražském hradě. Dnes Národní galerie Praha spravuje šest pražských budov ⁠–⁠ Klášter sv. Anežky České, Šternberský palác, Schwarzenberský palác, Salmovský palác, palác Kinských, Veletržní palác a krátkodobé výstavy pořádá také ve Valdštejnské jízdárně, jež patří Senátu Parlamentu ČR. 

Prohlédněte si nejvýznamnější díla Národní galerie Praha a přečtěte si podrobnější informace o jejích jednotlivých sbírkách:

Více informací k Archivu NGP naleznete zde.