Sbírka umění po roce 1945

Sbírka umění po roce 1945 vznikla v roce 2018 po oddělení od Sbírky moderního umění 20. století. Začíná obdobím definovaným zkušeností druhé světové války a zabývá se tvorbou vycházející z proměn avantgardních přístupů a politicko-společenského i technologického vývoje. Sbírkotvorná činnost odráží dobu a její vliv na utváření kulturního odkazu, který vzniká z institucionalizovaného i nezávislého uměleckého provozu a neméně na něj působí vnitřní mechanismy akvizice.

Jádro sbírky tvoří umělci čeští, a to často ve velkých autorských souborech o několika desítkách prací. Zastoupeny jsou různé směry českých uměleckých dějin: konfrontace surrealistické a realistické pozice – potažmo socialistického realismu, nové figurace a lyrické abstrakce či konstruktivistické tendence až po akční umění a konceptualismus, postmoderní období a multimediální tvorbu včetně video artu, performance či instalace. Doplňují je umělci ze sousední střední Evropy, nejvíce ze Slovenska nebo také z polské scény. Sbírka dále získala díla z Chorvatska, Slovinska nebo také důležitá italská jména, nechybí ani autoři z Británie, Francie, Španělska, Švédska, Maďarska, Japonska, Indie, Spojených států, Mexika, Ekvádoru a mnoha dalších zemí.

Nemalý počet děl se dostal do sbírky prostřednictvím výstav, které ilustrovaly rozličnou lokální i zahraniční tvorbu zahrnutou do dramaturgie Národní galerie Praha. Současně byla díla ze sbírky prezentována na výstavách v zahraniční, někdy také organizovaných ve spolupráci s Národní galerií. Výstavní projekty za dobu krátké existence sbírky ve stávající podobě zahrnují výstavy Alberto Giacometti (ve spolupráci s Fondation Giacometti, 2019), Young Scene Challenge (jako součást výstavy Salm Modern #1: Možnosti dialogu spoluorganizované se Staatliche Kunstsammlungen Dresden, 2019), Milan Grygar (2019), 1989 (2019) a Interview 89 (2019) k 30. výročí Sametové revoluce, Kurt Gebauer (2020) a Mikuláš Medek: Nahý v trní (2020).

Značnou součástí kurátorské práce v Národní galerii Praha je sbírka architektury, která se řadí mezi největší sbírky této instituce. Zaměřená je především na českou architekturu od roku 1945, je v ní ale zastoupena i celá řada meziválečných návrhů, stejně jako prací z 19. století. Sbírka architektury obsahuje i důležitý soubor dokumentace týkající se stavby a rekonstrukce Veletržního paláce. Sbírka je podle povahy materiálů dělena na sekce plánů, kreseb, fotografií a negativů, modelů a samostatnou kapitolu tvoří také grafika s architektonickými náměty.

Za dobu své existence připravila sbírka architektury řadu výstav, včetně těch zahraničních: Česká a slovenská novofunkcionalistická architektura (ve spolupráci se Slovenskou národní galerií, Benátky, 1991), Prague 1881–1941 (ve spolupráci s Národním technických muzeem a Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Edinburgh, 1994), Logika, řád, struktura (Benátky, 1996), Přirozená architektura (Benátky, 2010). V Národní galerii Praha pak proběhly mimo jiné výstavy Praha v kresbách Bohumíra Kozáka (1992), Josef Schulz (1992), Sorela. Česká architektura 50. let (1994), Josef Havlíček (s Blokem architektů a výtvarníků, 1999), Fenomén Baťa (ve spolupráci s Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně, 2009), Karel Prager (2013), Příběh Veletržního paláce (2014), Sen a skutečnost: 30 let sbírky architektury v Národní galerie v Praze (2016), Nebourat! Podoby brutalismu v Praze (2020).