
Sbírka umění po roce 1945 vznikla v roce 2018 po oddělení od Sbírky moderního umění 20. století. Začíná obdobím definovaným zkušeností druhé světové války a zabývá se tvorbou vycházející z proměn avantgardních přístupů a politicko-společenského i technologického vývoje. Sbírkotvorná činnost odráží dobu a její vliv na utváření kulturního odkazu, který vzniká z institucionalizovaného i nezávislého uměleckého provozu a neméně na něj působí vnitřní mechanismy akvizice.
Jádro sbírky tvoří umělci čeští, a to často ve velkých autorských souborech o několika desítkách prací. Zastoupeny jsou různé směry českých uměleckých dějin: konfrontace surrealistické a realistické pozice – potažmo socialistického realismu, nové figurace a lyrické abstrakce či konstruktivistické tendence až po akční umění a konceptualismus, postmoderní období a multimediální tvorbu včetně video artu, performance či instalace. Doplňují je umělci ze sousední střední Evropy, nejvíce ze Slovenska nebo také z polské scény. Sbírka dále získala díla z Chorvatska, Slovinska nebo také důležitá italská jména, nechybí ani autoři z Británie, Francie, Španělska, Švédska, Maďarska, Japonska, Indie, Spojených států, Mexika, Ekvádoru a mnoha dalších zemí.
Značnou součástí kurátorské práce v Národní galerii Praha je sbírka architektury, která se řadí mezi největší sbírky této instituce. Zaměřená je především na českou architekturu od roku 1945, je v ní ale zastoupena i celá řada meziválečných návrhů, stejně jako prací z 19. století. Sbírka architektury obsahuje i důležitý soubor dokumentace týkající se stavby a rekonstrukce Veletržního paláce. Sbírka je podle povahy materiálů dělena na sekce plánů, kreseb, fotografií a negativů, modelů a samostatnou kapitolu tvoří také grafika s architektonickými náměty.