Výstava
sleduje kresebnou tvorbu sochaře Zbyňka Sekala (1926–1998) od raných figurálních studií
po díla vznikající v emigraci ve Vídni a ukazuje kresbu jako autonomní prostor
myšlení a existenciální zkušenosti. Vedle děl ze sbírek Národní galerie v Praze
jsou poprvé prezentovány také práce na papíře pocházející z autorovy
pozůstalosti odkázané instituci vdovou po umělci Christine Sekal, z nichž mnohé
jsou doposud veřejnosti zcela neznámé.
Kresba
provázela Zbyňka Sekala po celý život. Od syrových poválečných prací a
expresivních portrétů, nesoucí si v sobě zkušenost koncentračního tábora
Mauthausen, přes surrealistické experimenty a existenciálně zneklidňující
imaginativní kompozice až po pozdní kresby zachycující organické struktury
otisků rostlin, se v ní neustále vrací téma člověka čelícího životním proměnám,
nejistotě a hledání vlastní identity.
Koncepce
výstavy je symbolicky ukotvena v motivu modrého květu z nedokončeného
románu německého romantického básníka Novalise. Tento emblém touhy po poznání a
nedosažitelném sjednocení s absolutnem zde vystupuje jako metafora Sekalovy
kresby samotné. Stejně jako Novalisův poutník hledá skrze obraz modrého květu
hlubší smysl života, stává se i Sekalova kresba projevem introspekce, stopou
neustálého tázání po lidské existenci a jejím místě ve světě.
Kurátorka:
Adriana Šmejkalová
Publikace: Adriana Šmejkalová, Zbyněk
Sekal, Kresby a tempery, katalog výstavy Zbyněk Sekal – Modrý květ, Národní
galerie v Praze, září 2026
Místo
konání: Grafický kabinet, expozice 1939–2021:
Konec černobílé doby, 2. patro Veletržního paláce
1—1 / 7











