Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně
dnešní Národní galerie, neměla pro své výstavy stálé sídlo. Pořádala je v
různých pražských palácích. Teprve po roce 1918, kdy se proměnila na Státní
galerii, vypsala soutěž na trvalou budovu. Místo pro ni vybrala krásné, leč
zcela nevhodné – na břehu Vltavy, na Kampě. To nakonec směnila s městem Prahou
za pozemek na Letné. A v roce 1939 se mohlo začít stavět. Noblesní dům podle
projektu architekta Josefa Gočára. Vzhledem k době se však nepostavilo nic. Po
válce se sbírky galerie rozmístily po Praze, postupně do Šternberského paláce a
paláce Kinských, pak přibývaly domy další. Myšlenka jednoho stálého domu se
ještě objevila v roce 1967, ale nakonec zůstalo u současného stavu. I když
některé domy již byly předány jiným institucím, třeba zámek Zbraslav, klášter
sv. Jiří či výstavní patro Městském knihovny. Národní galerie je rozmístěna v
palácích po Praze a její návštěva vede také k poznávání Prahy a její
mnohovrstevnaté architektury. Od gotiky po funkcionalismus.
Přednášející:
Radomíra Sedláková je významnou kritičkou, pedagožkou, teoretičkou a
kurátorkou architektury, v Národní galerii v Praze (1985–2020) založila a byla
kurátorkou sbírky architektury. Více než 10 let psala o architektuře do Mladé
fronty. Připravila desítky výstav o architektuře, napsala řadu knih o
architektuře, mj. Karel Prager (Nakladatelství Titanic, Praha 2013), Nereálný
socialismus (NGP, 2018), podílela se na sérii knih Slavné vily Prahy
(Nakladatelství FOIBOS). V letech 1993–2019 byla předsedkyní soutěže Stavba
roku. Přednáší dějiny architektury na Fakultě aplikovaných věd ZČU v Plzni a na
Stavební fakultě ČVUT v Praze.
Cena: zdarma / Doba trvání: cca
60 min. / Místo setkání: korzo Veletržního paláce / Rezervace na
GoOut


