Národní galerie v Praze poprvé představuje osobnost Josefa Karla Burdeho (též Bourdeta), který se podílel nejen na rozkvětu grafického umění v Čechách, ale i na záchraně a zpřístupnění děl ze soukromých sbírek veřejnosti.
V roce 1796 vznikla Společnost vlasteneckých přátel umění, jejíž představitelé z řad osvícené šlechty a měšťanstva si kladli za cíl kultivovat české výtvarné prostředí. Ze svých sbírek vybudovali Obrazárnu, předchůdkyni dnešní Národní galerie, jejímž prvním inspektorem byl jmenován právě Burde. Funkce inspektora, tj. kustoda a správce, zahrnovala pestrou škálu povinností od kurátorských aktivit, restaurování obrazů, administrativního zajištění, provázení návštěvníků až po samotný prodej vstupenek. Burde se postupně vypracoval na uznávaného znalce, k čemuž zajisté přispěla i jeho sběratelská vášeň. Zároveň se věnoval vlastní umělecké tvorbě, která je v rámci výstavy a doprovodné publikace prezentována v celé své šíři. Preromantické krajiny provedené technikou leptu navazující na holandské umění doplňuje nově objevená olejomalba v klasicizujícím stylu a kresby vytvořené v plenéru. Preciznost provedení je vidět na grafických reprodukcích děl starých mistrů i současníků. Nové formy a náměty v českém umění 19. století ukazuje karikaturní grafika, zahrnující i vlastní karikaturu umělce.
