O květině
lilii jsou známy zmínky již od starověku. Využití různých částí této cibulovité
rostliny k léčebným a kosmetickým účelům přetrvává dodnes. Její sličné květy se
staly oblíbeným výtvarným motivem. V antickém umění měla význam plodnosti,
hojnosti a čistoty. V křesťanství se na základě náboženských textů
bílá lilie stala symbolem nevinnosti těla i mysli. Zejména se vycházelo z
biblické Písně písní, kde se nevěsta přirovnává k zahradě uzavřené, k růži
či k lilii a jiným. Tyto básnické metafory byly vykládány jako podobenství
církve nebo Panny Marie. Ve smyslu mravní čistoty se vonná bělostná květina
objevuje také jako atribut některých světců. Zřídka se setkáme s jinými
barevnými variantami. Ve starém umění byla někdy zobrazována i lilie červená,
chápaná jako exotická asijská rostlina. Od 19. století se umělci mnohem častěji
soustředili zejména na přirozený půvab jejích různých druhů. Nicméně křesťanský
podtext symbolu čistoty a panenství bílé lilie dodnes nevymizel.
Místo konání: Schwarzenberský palác
Místo konání: Schwarzenberský palác
Kurátorka: Alena Volrábová
1—1 / 2






