Vstup na výstavu je zdarma.
V roce 2025 Národní galerie Praha po třech letech opět hostí výstavu laureátek a laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého, která je udělována za mimořádnou uměleckou tvorbu v oboru vizuálního umění. Mezinárodní porota ocenila Cenou Jindřicha Chalupeckého 2025 dvě umělkyně a jednoho umělce: Barboru Lungovou, Karolínu Rossí a Dominika Adamce. Poprvé byly oceněny umělkyně mimo původní věkový limit, který byl zrušen v roce 2023.
Cena je určena etablujícím se umělkyním a umělcům, jejichž dílo má potenciál dlouhodobě obstát v kontextu české i mezinárodní umělecké scény a ztělesňuje po obsahové a formální stránce výjimečný postoj. Cena je udělována umělkyním, umělcům a uměleckým uskupením pracujícím v libovolných médiích, respektuje také mezioborové přesahy a další aktuální tendence v současném umění.
Tento 36. ročník představuje již podruhé pouze tři oceněné, jejichž výběr mezinárodní porota již od minulého ročníku neomezuje věkovým limitem 35 let, nadále jde však o umělce a umělkyně, kteří se svou tvorbou teprve v relativně nedávné době začali etablovat. Na zrušení věkového limitu reaguje také výběr zahraniční hostky, nizozemské malířky Kinke Kooi (nar. 1961), jejíž uměleckou cestu již můžeme počítat na dekády, významné mezinárodní uznání však zaznamenává až v posledních letech. Díla Kooi jsou v České republice představena v rámci této samostatné výstavy nazvané Naslouchající tělo vůbec poprvé.
Všechny čtyři osobnosti prezentující svá letošní díla spojuje výrazná a pro každého a každou z nich charakteristická estetika a dá se říct, že si tak můžete vychutnat až překvapivě výtvarný ročník, který opět potvrzuje, že Cena Jindřicha Chalupeckého je a vždy byla dedikována současnému umění v bohatosti jeho aktuálních podob, nevyjímaje „tradiční média“, jako je malba, kresba či socha.
Jejich tvorba je formálně svébytná, působivá, originální, není však odtržena od reality, nýbrž vychází zároveň z reflexe světa a z aktivního pojmenovávání různých (často paradoxních) neuralgických bodů možného střetu, nerovnosti či násilí.
V roce 2025 Národní galerie Praha po třech letech opět hostí výstavu laureátek a laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého, která je udělována za mimořádnou uměleckou tvorbu v oboru vizuálního umění. Mezinárodní porota ocenila Cenou Jindřicha Chalupeckého 2025 dvě umělkyně a jednoho umělce: Barboru Lungovou, Karolínu Rossí a Dominika Adamce. Poprvé byly oceněny umělkyně mimo původní věkový limit, který byl zrušen v roce 2023.
Cena je určena etablujícím se umělkyním a umělcům, jejichž dílo má potenciál dlouhodobě obstát v kontextu české i mezinárodní umělecké scény a ztělesňuje po obsahové a formální stránce výjimečný postoj. Cena je udělována umělkyním, umělcům a uměleckým uskupením pracujícím v libovolných médiích, respektuje také mezioborové přesahy a další aktuální tendence v současném umění.
Tento 36. ročník představuje již podruhé pouze tři oceněné, jejichž výběr mezinárodní porota již od minulého ročníku neomezuje věkovým limitem 35 let, nadále jde však o umělce a umělkyně, kteří se svou tvorbou teprve v relativně nedávné době začali etablovat. Na zrušení věkového limitu reaguje také výběr zahraniční hostky, nizozemské malířky Kinke Kooi (nar. 1961), jejíž uměleckou cestu již můžeme počítat na dekády, významné mezinárodní uznání však zaznamenává až v posledních letech. Díla Kooi jsou v České republice představena v rámci této samostatné výstavy nazvané Naslouchající tělo vůbec poprvé.
Všechny čtyři osobnosti prezentující svá letošní díla spojuje výrazná a pro každého a každou z nich charakteristická estetika a dá se říct, že si tak můžete vychutnat až překvapivě výtvarný ročník, který opět potvrzuje, že Cena Jindřicha Chalupeckého je a vždy byla dedikována současnému umění v bohatosti jeho aktuálních podob, nevyjímaje „tradiční média“, jako je malba, kresba či socha.
Jejich tvorba je formálně svébytná, působivá, originální, není však odtržena od reality, nýbrž vychází zároveň z reflexe světa a z aktivního pojmenovávání různých (často paradoxních) neuralgických bodů možného střetu, nerovnosti či násilí.
Porota
Mezinárodní porota ve složení Fatoş Üstek (kurátorka a teoretička působící ve Velké Británii), Hana Janečková (kurátorka a pedagožka působící na Akademii výtvarných umění v Praze), Valentinas Klimašauskas (nezávislý kurátor a spisovatel), Marika Kupková (kurátorka a teoretička působící v Galerii TIC v Brně), Sráč Sam (umělkyně, zakladatelka a kurátorka galerie Sam 83 v České Bříze) a Maria Lind (ředitelka Kin Museum of Contemporary Art v Kiruně) vybírala z portfolií zaslaných autorkami a autory prezentujícími svou tvorbu na tuzemské umělecké scéně.
Členky a člen poroty se setkali s díly prokazujícími citlivé zpracování ekologického uvědomění, s kritickou reflexí současných konfliktů a reakcí na globální i lokální krize. Při výběru se zaměřili na koncepční a formální sílu jednotlivých uměleckých postupů a v úvahu vzali také to, jak by účast v Ceně mohla usnadnit jejich umělecký vývoj. Vybrané laureátky a laureát představují podle poroty osobitý vizuální jazyk a praxi s významným společenským, politickým a konceptuálním významem.
Ocenění
Dominik Adamec, nejmladší z letošních oceněných, ve své tvorbě propojuje evoluční filosofii se vztahem člověka a přírody. Ve svých dílech pracuje především s keramikou, která zpochybňují tradiční vědecké dělení organismů a vytváří tak nové biologické a technické hybridy. Podle poroty jeho sochy kombinují humor, teoretickou hloubku a vytříbený cit pro formu. Formuje vlastní fantazijní světy a bytosti inspirované českou surrealistickou tradicí a zároveň propojuje širší kulturní odkazy současným uměleckým jazykem.
Barbora Lungová se věnuje malbě a zkoumá, jak se jejím prostřednictvím zobrazuje moc, patriarchát a genderové stereotypy. Ve své práci spojuje poznatky z filmových studií s vizuálními experimenty. V poslední době se zaměřuje také na ekologická témata a tzv. kritické zahradničení. Mezi její hlavní projekty patří Duhová zahrada – prostor, který propojuje queer kulturu a biodiverzitu. Podle poroty je její práce angažovaná, odvážná a silná, zároveň však odráží i vzdor a zranitelnost. Její propojení s komunitou, feministickými tématy a sociálními vztahy dodává tvorbě aktuálnost, autentičnost a hloubku.
Tvorba Karolíny Rossí zahrnuje malbu, akvarelovou koláž a prostorové instalace. Pohybuje se na pomezí spirituality, feminismu a ekologie. Inspiruje se súfismem a mystickou filozofií a zároveň zkoumá vztah mezi zvukem, barvou a emocemi. Její díla vytvářejí meditativní prostor, ve kterém se osobní i společné zkušenosti proměňují v nový vizuální jazyk. Porota ocenila její jedinečný vizuální styl. Její malby propojují různé kulturní vlivy, které nabízejí divákům prostor pro vlastní imaginativní cestu.
Veletržní palác – mezanin
Barbora Lungová se věnuje malbě a zkoumá, jak se jejím prostřednictvím zobrazuje moc, patriarchát a genderové stereotypy. Ve své práci spojuje poznatky z filmových studií s vizuálními experimenty. V poslední době se zaměřuje také na ekologická témata a tzv. kritické zahradničení. Mezi její hlavní projekty patří Duhová zahrada – prostor, který propojuje queer kulturu a biodiverzitu. Podle poroty je její práce angažovaná, odvážná a silná, zároveň však odráží i vzdor a zranitelnost. Její propojení s komunitou, feministickými tématy a sociálními vztahy dodává tvorbě aktuálnost, autentičnost a hloubku.
Tvorba Karolíny Rossí zahrnuje malbu, akvarelovou koláž a prostorové instalace. Pohybuje se na pomezí spirituality, feminismu a ekologie. Inspiruje se súfismem a mystickou filozofií a zároveň zkoumá vztah mezi zvukem, barvou a emocemi. Její díla vytvářejí meditativní prostor, ve kterém se osobní i společné zkušenosti proměňují v nový vizuální jazyk. Porota ocenila její jedinečný vizuální styl. Její malby propojují různé kulturní vlivy, které nabízejí divákům prostor pro vlastní imaginativní cestu.
Veletržní palác – mezanin
.jpg?w=600&q=71)
