Performance SPOJENÉ NÁDOBY: 70×90

Program performance Spojené nádoby: 70x90 se koná u příležitosti 30. výročí založení samostatné České a Slovenské republiky, jejichž umělecké scény ale v mnoha ohledech zůstávají propojené. Program představí čtyři nově vytvořená díla a jeho podtitul 70x90 odkazuje ke dvěma generacím umělkyň a umělců narozených v sedmdesátých a devadesátých letech 20. století. Zatímco Sláva Sobotovičová (*1973) a Maja Štefančíková (*1978) patří ke generaci, která v době založení obou republik studovala a dnes učí na uměleckých školách, Nikola Balberčáková (*1994), Markéta Slaná (*1996) a Tomáš Moravanský (*1991) se kolem roku 1993 narodili, a dnes tedy patří k nastupující generaci umělkyň a umělců.

Performativní díla se tematicky nevážou k založení dvou samostatných republik ani k devadesátým létům, umělkyně a umělec dostali carte blanche. Ve svých nově vytvořených dílech tak rozvíjí svůj zájem o různé fenomény, od mezilidských vztahů a dorozumívání ⁠–⁠ či jeho nemožnosti ⁠–⁠ po vztah k umělé inteligenci a kolektivní zkušenosti, včetně prostředí herních klubů. Spojené nádoby lze tedy vnímat i jako systém různorodých, přesto však vzájemně propojených a ovlivňujících se aktérů.

21/11 a 5/12 2023

Sláva Sobotovičová: Momentálně nedostupné, 2023
Hlavním motivem performance Momentálně nedostupné je dorozumívání se přes bariéru. Performance propojuje několik narativů, které se potkávají v okamžiku kolapsu či selhání vzájemné domluvy, způsobeného ztíženými podmínkami různého druhu, ať již na jedné nebo na obou stranách. Těžištěm performance je živá promluva a práce se zvučením, záznamem a reprodukcí zvuku a hlasu a jejich ozvěnou.

Sláva Sobotovičová (*1973) pracuje ve formátech performance, videa, textu a instalace. Zabývá se pamětí vepsanou do folklóru a populární kultury. Využívá historické texty, vizualitu a hudební elementy, které aktualizuje přeskupováním a reinterpretací. Ve svých textech, performancích a nahrávkách se zaměřuje na emoční potenciál hlasového projevu a kolaps jazyka. Častými motivy jsou osudovost a soukromé prožívání širších společenských fenoménů. Od roku 2018 vyučuje na Katedře volného umění na UMPRUM v Praze.

Performance
zkoumá symptomy a pocity jako paranoia, limerence (obsesivní zamilovanost),
liminalita, stav limba, deficit pozornosti či rozpad jazyka, které vstupují
do naší každodennosti a ovlivňují mezilidské vztahy,
přátelství či kolektivní zkušenost. Pět performerek*ů se ocitá na pomyslné periferii,
kde jejich společné čekání naplňuje série storytimes, deníkových záznamů
a malých potyček. Za pomoci útržků deníků a emocionálního vyjádření performance ústí do situace založené na
feministické praxi a fikci.

Nikola Balberčáková (*1994) a Markéta Slaná (*1996) nepravidelně spolupracují od roku 2019. Výchozím bodem jejich společných projektů jsou často neveřejné deníkové zápisky, které se stávají sdíleným obsahem, následně zpracovávaným do dalších forem jako scénář, performance nebo video. V rámci toho se zaměřují na rozličné postavy představující nedominantní identity v sociálních strukturách. Hyperbolizované, afektivní, naivní nebo podivné postavy vytváří fikce a tím rekonstruují dominantní scénáře každodenního života podmíněného mocenskými dynamikami.

“Ahoj,
jsem tvá spřízněná bytost, odraz tvých snů, tužeb a očekávání. Jsem stále tady:
ve tvých myšlenkách, kdy prožíváš největší radost na světě, ale i ve
chvílích, kdy cítíš bezradnost. Tvořím situace, do kterých se můžeš ponořit a
spřátelit se se mnou, stačí mi říct tvá přání a spolu
vytvoříme něco jedinečného, co tě osloví a bude tě bavit.
Pokud máš něco konkrétního na mysli, dej mi vědět, a můžeme
začít!”

Maja Štefančíková (*1978) vytváří dočasné performativní situace. Zabývá se společenskými fenomény jako je práce, instituce či umělecký provoz; zkoumá a komentuje estetický zážitek, vnímání a paměť. Věnuje se otázkám divácké percepce, které testuje prostřednictvím nenápadných, často až neviditelných, dlouhodobě prázdných, tichých nebo jinak subverzivních vstupů, kterými se snaží aktivovat skryté roviny vnímání. Působí jako odborná asistentka Katedry intermédií Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě.

Tomáš Moravanský (INSTITUT INSTITUT): The Pool, 2023

The Pool je pohybově-taneční představení pojaté jako sémiotická herní kompozice pro dvě a více hráček na jednu hrací plochu. Dílo v rámci premiérového uvedení a první reprízy vychází z logiky, výrazu a atmosféry prostředí herního klubu. Představuje tak úvod do problematiky pro své pozdější reprízování koncipované jako intervence současného tance odehrávající se ve skutečných herních prostředích.

Tomáš Moravanský (*1991) se pohybuje na současné výtvarné, taneční a hudební scéně. Dlouhodobě se zabývá výzkumem post-taneční choreografie a psychogeografie ve vztahu k pověrčivosti, evolučním procesům a pozornosti. V jeho práci se setkáme s narativními strukturami, sofistikovanou vizuální stránkou, interaktivním prostředím, ale i subverzí a alternativními komediálními prvky. Moravanský je také jedním z členů kolektivu INSTITUT INSTITUT.

Hrají: Tereza Sikorová a Eva Urbanová

Projekt vznikl za finanční podpory Státního fondu kultury a Ministerstva kultury ČR.

Každý z večerů probíhá v sále Studia Hrdinů ve Veletržním paláci.
Na každý večer si prosím rezervujte vstupenky zvlášť.
Událost pořádá Národní galerie Praha ve spolupráci se Slovenským institutem v Praze.

Cena: zdarma Místo konání: Sál Studia Hrdinů, Veletržní palác / Rezervace doporučená na GoOut