V islámské vizuální tradici jsou rostliny jedním z nejrozšířenějších dekorativních motivů. Vděčí za to rané inspiraci muslimů v helénistickém a byzantském umění, jejich zdrženlivosti při zobrazování živých bytostí a užívání vyobrazení rostlin pro evokaci rajských zahrad. Díla ze sbírek NGP představí islámský rostlinný dekor v jeho bohatosti – od stylizovaného rostlinného ornamentu (arabesky) po naturalistické portréty solitérních květin a motiv růže se slavíkem. Poukázáno bude i na interakce s evropským a čínským uměním.
V čínském umění byly rostlinné motivy všudypřítomné a pojily se často s hlubokou symbolikou. Pro rafinované literáty i nevzdělané rolníky a řemeslníky tvořily tyto symboly nedílnou součást každodenního života a objevovaly se na většině předmětů, s nimiž se setkávali. V přednášce se představí díla čínského malířství starých i moderních období, stejně jako díla užitého umění ze sbírek NGP, a výklad k rostlinným motivům, které je zdobí, poodhalí spletitosti jejich významů.
V Japonsku je rostlinná symbolika pevně spjata s proměnami ročních období a sezónními svátky, setkat se s ní můžeme na japonském laku, porcelánu i textiliích, jak dokazují mnohé předměty užitého umění či vzorníky kimon ve sbírce NGP. Podobně jako v čínském prostředí může mít květinový dekor japonských děl mimo jiné i blahopřejný význam.
