Národní galerie Praha ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze, Archeologickým ústavem Akademie věd České republiky, za podpory Ministerstva kultury České republiky a programu Národní kulturní identity uvádí od 8. listopadu výstavu Sochy z hlíny: Terakoty italských mistrů 15.–19. století ze sbírek Národní galerie Praha.
Sochy z hlíny se dělaly již od starověku. Svůj opětovný vzestup tento materiál zažil v 15. století a v prvních dekádách 16. století. Důvodem byla dostupnost hlíny, relativně snadné a rychlé opracování a vizuální různorodost finální úpravy povrchu. Těšila se velké oblibě především ve Florencii, která v té době patřila k nejbohatším městům v Evropě. S ekonomickou prosperitou souvisel i nebývalý rozvoj umění – obrazy i sochy se objednávaly ve velkém pro sakrální, veřejné i soukromé prostory. Z hlíny se vytvářely tehdy velmi rozšířené podobizny zemřelých, a to s pomocí posmrtné masky. I tento druh portrétu, na kterém zachycený muž již vykazuje známky posmrtné ztuhlosti, je na výstavě k vidění. Zhotovovaly se i portréty žijících osobností, včetně zástupců nejvyšší aristokracie. Příkladem této tvorby je podobizna Lorenza Medicejského. Sochař mistrně zvládl zachytit jeho osobité rysy včetně stop sečného zranění u kořene nosu, které Lorenzo utrpěl během atentátu v roce 1478.
Skutečným novátorem v práci s hlínou se stal Luca della Robbia z Florencie, který pálenou keramiku na povrchu opatřil barevnou olovnato-cíničitou glazurou. Tyto plastiky se záhy staly velmi žádaným zbožím. Glazované terakoty vyhovovaly tehdejší poptávce jednak po estetické stránce (lesklá barevná textura vytváří dojem luxusu), jejich pořízení navíc odpovídalo i finančním možnostem objednavatelů z řad patricijů, aristokracie a církve. Ve Florencii dodnes zdobí chrámy i měšťanské domy. V pozdější době se glazované terakoty staly vyhledávanými sběratelskými artefakty a dostaly se do veřejných i soukromých sbírek po celém světě.
Projekt zkoumání významného souboru terakot italských mistrů ze sbírek Národní galerie je řešený v rámci programu Národní a kulturní identity Ministerstva kultury České republiky. Využilo se při něm především neinvazivních metod, které nevyžadují odběr vzorku a jsou tak maximálně šetrné k artefaktům z 15. až 19. století. Řada nových poznatků o tom, jak terakotové plastiky vůbec vznikaly a proč, se stala podnětem pro uspořádání komorní výstavy Sochy z hlíny.
Výstava bude probíhat ve Šternberském paláci od 8/11 2022 do 26/3 2023. Její kurátorkou je Olga Kotková, ředitelka Sbírky starého umění NGP. Výstavu doprovodí katalog Sochy z hlíny: Terakoty italských mistrů 15.–19. století ze sbírek Národní galerie Praha, který vyjde v českém a anglickém jazyce.
Sochy z hlíny se dělaly již od starověku. Svůj opětovný vzestup tento materiál zažil v 15. století a v prvních dekádách 16. století. Důvodem byla dostupnost hlíny, relativně snadné a rychlé opracování a vizuální různorodost finální úpravy povrchu. Těšila se velké oblibě především ve Florencii, která v té době patřila k nejbohatším městům v Evropě. S ekonomickou prosperitou souvisel i nebývalý rozvoj umění – obrazy i sochy se objednávaly ve velkém pro sakrální, veřejné i soukromé prostory. Z hlíny se vytvářely tehdy velmi rozšířené podobizny zemřelých, a to s pomocí posmrtné masky. I tento druh portrétu, na kterém zachycený muž již vykazuje známky posmrtné ztuhlosti, je na výstavě k vidění. Zhotovovaly se i portréty žijících osobností, včetně zástupců nejvyšší aristokracie. Příkladem této tvorby je podobizna Lorenza Medicejského. Sochař mistrně zvládl zachytit jeho osobité rysy včetně stop sečného zranění u kořene nosu, které Lorenzo utrpěl během atentátu v roce 1478.
Skutečným novátorem v práci s hlínou se stal Luca della Robbia z Florencie, který pálenou keramiku na povrchu opatřil barevnou olovnato-cíničitou glazurou. Tyto plastiky se záhy staly velmi žádaným zbožím. Glazované terakoty vyhovovaly tehdejší poptávce jednak po estetické stránce (lesklá barevná textura vytváří dojem luxusu), jejich pořízení navíc odpovídalo i finančním možnostem objednavatelů z řad patricijů, aristokracie a církve. Ve Florencii dodnes zdobí chrámy i měšťanské domy. V pozdější době se glazované terakoty staly vyhledávanými sběratelskými artefakty a dostaly se do veřejných i soukromých sbírek po celém světě.
Projekt zkoumání významného souboru terakot italských mistrů ze sbírek Národní galerie je řešený v rámci programu Národní a kulturní identity Ministerstva kultury České republiky. Využilo se při něm především neinvazivních metod, které nevyžadují odběr vzorku a jsou tak maximálně šetrné k artefaktům z 15. až 19. století. Řada nových poznatků o tom, jak terakotové plastiky vůbec vznikaly a proč, se stala podnětem pro uspořádání komorní výstavy Sochy z hlíny.
Výstava bude probíhat ve Šternberském paláci od 8/11 2022 do 26/3 2023. Její kurátorkou je Olga Kotková, ředitelka Sbírky starého umění NGP. Výstavu doprovodí katalog Sochy z hlíny: Terakoty italských mistrů 15.–19. století ze sbírek Národní galerie Praha, který vyjde v českém a anglickém jazyce.
1—1 / 5
