Než se Max Horb začal věnovat výtvarnému
umění, vystudoval práva na pražské univerzitě. Základy malířské praxe si
osvojil u Rudolfa Béma a později se stal žákem profesora Franze Thieleho na
pražské akademii, než v říjnu 1906 odjel studovat do Mnichova.
V Thieleho ateliéru se seznámil s Emilem Fillou, Willim Nowakem,
Emilem Arturem Pittermanem a dalšími umělci, s nimiž se zúčastnil první výstavy
skupiny Osma. Max Horb byl do skupiny přizván možná i díky svému přátelství
s Maxem Brodem, který jako jediný psal o výstavě kladně. Horb zde vystavil
několik pláten včetně obrazu Mnichovské náměstí. Jeho styl byl inspirován
tvorbou německého impresionistického malíře Maxe Liebermanna. Tento vliv spolu
s použitím tlumených barevných tónů z něj činil výtvarně méně radikálního
člena skupiny. Za svůj krátký život vytvořil Horb řadu krajin, podobizen i
zátiší, většinou technikou pastózní barevné skvrny. Byl rovněž uznáván jako
kreslíř a karikaturista. V prosinci 1907 zemřel ve věku pětadvaceti let, o
dva roky později mu byla uspořádána posmrtná výstava v Krasoumné jednotě
v Praze. Max Horb je pohřben na Novém židovském hřbitově pod náhrobkem od
Jana Štursy.
