140 let od narození Pabla Picassa

Ve věku 25 let, tedy ve stejné době, kdy pracoval na iniciačním díle francouzského kubismu Avignonské slečny, namaloval Picasso autoportrét. Obraz nese zřetelné známky inspirace africkou plastikou, s níž se Picasso mohl seznámit v Muzeu etnografie v Trocadéru, ale také iberským uměním. Geometrizace tvarů, barevné zjednodušení i plošnost malby představují první fázi kubismu, v níž Picasso a Georges Braque kompletně přetvořili zažité způsoby zobrazování v evropském umění. Ostře řezané linie tváře a výrazně mandlový tvar očí podtrhují skulpturální zdroje malby. Stínování hrany nosu neslouží k vytvoření dojmu objemu, ale spíš ironizuje tradiční nástroje iluzivního malířství a nutí diváka zamyslet se nad samotnou podstatou čtení uměleckých děl. Obraz zakoupil do své sbírky Vincenc Kramář od Ambroise Vollarda v roce 1911. Kramářova sbírka představovala pro některé české umělce první kontakt s Picassovým dílem. Nejen Emil Filla, Antonín Procházka, Vincenc Beneš, Otto Gutfreund či Václav Špála, ale také umělci z okruhu avantgardního Devětsilu a řada dalších malířů, sochařů a architektů byli významně ovlivněni tvorbou Picassa, s jehož dílem se můžete setkat ve sbírkových expozicích 1796⁠–1918: Umění dlouhého století a 1918⁠–1938: První republika.