Introducing Valentýna Janů: I’m sry

Otevírací doba
úterý–neděle: 10–18 hodin, středa: 10–20 hodin
Vstupné
Vstup Zdarma

Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
Praha 7

Metro C – Vltavská
Tram 6, 17 – Veletržní palác
Tram 1, 2, 6, 8, 12, 17, 25, 26 – Strossmayerovo náměstí

Datum konání : 24.10.2018 - 3.2.2019
Místo konání: Veletržní palác

Introducing Valentýna Janů: I’m sry
s hudbou od dné

uvádí: Adam Budak 

Valentýna Janů hledá inspiraci vně vizuálního umění: v literatuře, v populární hudbě a zejména v každodenních situacích. Ve své tvorbě osciluje mezi fyzickými předměty a textovými narativy, klíčovým pojmem pro ni však zůstává sama situace; mezioborovému slovníku dominuje performativní akt. Slova přecházejí ve skulpturu a text se stává kompozicí vně formální asambláže řeči a písma.

I’m sry je Valentýninou per‑verzí zdomácnělé fantasmagorie blud­ného světa podmaněného terorismem neustálých omluv a lítosti. Umělkyně diváka provází prostorem, který ho má donutit zpomalit a s omluvou se ohlédnout za všemi špatnými skutky svého života. Tato intimní situace je komentářem a zároveň protilátkou v neko­nečném seznamu každodenních příběhů, ať už vědomých či nevě­domých. Objekty a obrazy jsou v dialogu s uklidňující zvukovou stopou od českého hudebníka dné (Ondřej Holý).

Valentýna Janů přetváří poněkud smrštěný prostor někdejšího prezidentského salonku v imaginární místnost domáckých klišé. V duchu „náctiletých“ nálad zde odvíjí repertoár každodenních frustrací a dramat, dekonstruovaných v prostorové hysterii mladické fantazie. Plochost jako vystřižená z komiksu, povrchní diagnóza reality, se stává standardem vnímání pomýleného světa, do něhož jsme nedopatřením vrženi. Plocha povrchu nás halí jako luxusní látka sezónního modelu, vakuum okolního prostředí dusí touhu. Jsme kajícnou kůží přerostlé přikrývky. Nejhlouběji je kůže. Malá holka, žádný spasitel. Její apologie plastový ostrov je travestií staromódních terapií a snů, membránou zraněných citů bez naděje na zotavení. I’m sry, jak se jmenuješ? Přemíra protiřečí pomalému sledu myšlenek. I’m sry, řečnická figura ještě jednou? Jsme chyceni v pasti procesu pře‑pisování vlastní sebe‑ospravedlní, naše všespásná terapie. Omluva jako rutina? Omluva jako katarze? Omluva jako svatyně viny? Prostá Povrchnost je charakterem řeči, odvolává se Deleuze na Carrolla. Kdybys mluvil jen tehdy, když se k tobě mluví, a druhý vždy čekal na to, až začneš, nikdo by nikdynic neřekl, chápeš… pronáší Alenka na prahu řeči, bezradně.Janů je nakonec logika smyslu ukradená. Její protagonistce – té, které umělkyně říká para‑doxa – ale ukradená není. Nic není křehčího než povrch, její mantra.

Valentýna Janů (nar. 1994, Praha) vystudovala obor fotografie na pražské FAMU a od loňského roku studuje magisterský program na AVU (Ateliér intermediální tvorby II Dušana Zahoranského & Pavly Scerankové). Mezi její nedávné práce patří Salty Mascara ve Fait Gallery, Brno, a Is Your Blue The Same As Mine v GHMP Praha (obě 2018).

Kurátor

Budovy Expozice Výstavy Sbírky online Klub přátel E-shop