Dagmar Brichcínová – Soft ware


Datum konání: 12.11.2004 - 23.01.2005

vstupné zdarma

V tvorbě Dagmar Brichcínové (1957) došlo v druhé polovině devadesátých let ke klíčové změně – její malby, charakteristické důrazem na expresivnější lyrické kvality, ač uznávané, ji samotnou přestaly uspokojovat, jako by se jejich komunikační možnosti vyčerpaly. O to víc si začala uvědomovat, jak je pro ni doslova vzrušující objevovat komunikační kvality postupů a materiálů, o nichž by to asi ani ona sama ještě o pár let dříve nepředpokládala. Pro všechny tyto nové objevy bylo charakteristické, že jí umožňovaly uplatnit jako umělecká poselství materiály nebo postupy, které původně měly jinou, mimo-uměleckou funkci. Přitom se jí dařilo v podstatě intuitivně objevovat taková řešení, jež jsou originální a přitom pozoruhodně korespondují s některými z dnes aktuálních problémů. Jistě se u ní zhodnocovaly některé aspekty konceptuálního myšlení, představujícího pro ni novou cestu k uměleckému dílu. Důraz na malířský subjekt byl vystřídán zvýšenou vnímavostí k určitým materiálům, k jejich schopnosti fungovat jako určující složka uměleckého artefaktu a konkretizovat myšlenkové uchopení uplatněného principu.

Ke škále autorčiných výzkumů patří samozřejmě i odkazy k dalším významným kapitolám modernistického umění, včetně lyrické abstrakce padesátých let a celé škály užívání jazyka geometrie od op artu přes serielní struktury po minimalistické formy, aktuální v letech šedesátých a sedmdesátých. Tyto obrazy se ale neobracejí jenom ke světu umění. Ke komplexnosti jejich poselství patří přinejmenším též reference o individuální historii Dagmar Brichcínové i o jejích průnicích s osobními příběhy každého z nás (žijeme ve stejné době) – a samozřejmě jejich genderové rozlišení. S tou TOYen to byl první náznak, v obrazech se rozvíjí celá oblast „subverzivních“ poselství. Některé jsou utvářeny autorčinou osobní pamětí, třeba obrazy vzniklé z její sukně nebo z šatů příslušníků její vlastní rodiny. Ale žádný muž by pravděpodobně nesbíral různé látky (ani ona vlastně netušila, k čemu budou nakonec sloužit), a především by si neuvědomil, že mohou rovnoprávně substituovat různé malířské výkony. V tom je její přesvědčení také subtilním, ale jednoznačným akcentováním rodové odlišnosti. Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze představuje originální českobudějovickou umělkyni právě reprezentativním souborem textilních obrazů, pod názvem, který pro ně již před nějakou dobou zvolila.

Sbírkové expozice

Program následujících 7 dní

Generální partner

Komerční banka

Partneři

Kooperativa ŠKODA Auto The Pudil Family Foundation

Za podpory

Hlavní město Praha Ministerstvo kultury České republiky Společné století Evropský rok kulturního dědictví

Generální mediální partner

Česká televize

Děkujeme dalším partnerům…