Veletržní palác
**1924** - stavba
**1974** - požár
**2014** - současnost
Čtrnáctého srpna 1974 byl ve 21:33 hodin nahlášen spojovací ústředně Požárního útvaru Praha vznik požáru v objektu Veletržního paláce v Praze 7, v té době užívaném jako administrativní budova pro podniky zahraničního obchodu. První jednotka požárníků se sice na místo dostavila už po deseti minutách a další plynule následovaly (celkem jich zasahovalo 25), přesto se však nepodařilo zničující požár zastavit a z paláce zbyl víceméně jen železobetonový skelet. Vyhořela tak jedna z nejvýraznějších raně funkcionalistických budov ve střední Evropě a zdálo se, že se tím uzavřela i její historie.
Oheň a jeho hašení se staly nechtěnou „atrakcí“ letní Prahy. Hořící kolos Veletržního paláce s velkými skleněnými, postupně se tříštícími okny tvořil proti noční obloze působivý kontrast. Pro nemožnost zcela uzavřít okolí mohli diváci zblízka sledovat vyčerpávající a téměř beznadějnou práci hasičů, ale spatřit i scény, které jako by patřily do akčních filmů, zejména záchranu několika osob ze střechy pomocí žebříku na pozadí planoucí budovy. Ze záznamů hasičů i z vyšetřovacích zpráv tehdejší Veřejné bezpečnosti lze rekonstruovat postup požáru uvnitř budovy a jeho hašení téměř minutu po minutě. Jako obrovský úspěch je možné vnímat skutečnost, že se zasahujícím jednotkám i přes vlastní destrukci Veletržního paláce podařilo zabránit přeskočení ohně na další budovy v Holešovicích, a zamezit tak daleko větším škodám. Oficiální likvidace požáru je uváděna následující den, 15. srpna v 7.00 hodin. Ovšem ještě celých dalších sedm dní byl objekt pod kontrolou hasičů, kteří likvidovali drobné lokální ohně, stejně tak vyšetřování uvnitř paláce bylo zahájeno až později, a to kvůli přetrvávající vysoké teplotě a silnému zakouření celého prostoru.
Skleněné peklo představuje tematické rozšíření aktuální výstavy Příběh Veletržního paláce, se zahájením na přesný den vypuknutí požáru. Ukazuje fotografie a archiválie, jak se zachovaly ve složkách vyšetřovatelů požáru, a několik snímků, které vznikly u diváků – podařilo se například dohledat autora expresivní série barevných snímků, jež přesvědčivě ukazují šíření ohně budovou, a které při vyšetřování využívali jak požárníci, tak Veřejná i Státní bezpečnost. Instalaci rámují zprávy z dobových médií (tištěných i zvukových), které, možná překvapivě, věnovaly požáru minimální pozornost, a to přesto (nebo právě proto), že v budově sídlily podniky zahraničního obchodu, klíčové pro socialistické hospodářství. Výstava tak zároveň reflektuje mediální kulturu za posledních čtyřicet let.
Celá instalace vznikla jako připomínka uzavření jedné etapy života Veletržního paláce, ale zároveň i jako připomínka zahájení etapy nové, spojené již s Národní galerií v Praze. Tím přispívá i k aktuálním diskusím o budoucnosti této výjimečné stavby.
