La Gloriosa Victoria: Mexické umění a studená válka

Národní galerie Praha ve své sbírce uchovává značné množství mexických grafik, které dosud nebyly vůbec, nebo jen zřídka vystaveny. Nová instalace uvnitř dvanácti zásuvek v rámci stálé expozice 1939–2021: Konec černobílé doby tak sleduje propojení mezi Mexikem a Československem prostřednictvím různých setkání, osobností, výstav a akvizic v období studené války (1947–1991). Zejména v 50. letech nabízelo společensky angažované, figurativní a zároveň imaginativní mexické umění – které se stavělo proti abstraktnímu umění propagovanému USA – umělcům ve východním bloku, včetně Československa, důstojnou alternativu k sovětskému modelu socialistického realismu. Díky putovní výstavě mexického umění z let 1955–1956 se navíc mnozí umělci v socialistických zemích mohli s aktuálním mexickým uměním seznámit z první ruky.

Novou expozici představí kurátor Rado Ištok, po jeho úvodním slovu bude následovat přednáška mexické historičky umění Fabioly Martínez Rodríguez (Saint Louis University, Madrid) o výstavě mexického umění z let 1955–1956, která dorazila do Brna a Prahy začátkem roku 1956. Mexická delegace tehdy z výstavy darovala obraz Pabla O’Higginse, který je v současnosti k vidění ve stálé expozici 1939–2021: Konec černobílé doby. Po přednášce bude možné navštívit sbírkovou expozici včetně nové expozice mexických grafik.

V roce 1955 bylo poprvé vystaveno dílo mexického umělce Diega Rivery La Gloriosa Victoria (1954), tzv. „přenosná nástěnná malba“, která vznikla jako reakce na převrat v Guatemale z roku 1954 podporovaný USA. Dílo se objevilo na putovní výstavě mexického umění, kterou v letech 1955–1956 pořádala organizace Frente Nacional de Artes Plásticas (FNAP). Výstava putovala do řady měst a zemí včetně Moskvy, Varšavy nebo Prahy, než zakončila svou cestu v Číně. Probíhala téměř souběžně s prvním ročníkem výstavy Documenta v Kasselu (červenec–září 1955) a jejím hlavním cílem bylo posílit vazby solidarity a kulturní výměny mezi Mexikem a zeměmi pod vlivem Sovětského svazu, a zároveň propagovat realismus mexické školy jako jeden z nejvýznamnějších uměleckých proudů 20. století.

Fabiola Martínez Rodríguez, Ph.D., je vedoucí studijního programu dějin umění na Saint Louis University v Madridu. Ve svém výzkumu se zaměřuje na meziamerickou a transatlantickou kulturní diplomacii, umělecké sítě a roli mexického umění v počátcích studené války. Získala řadu akademických grantů, mimo jiné od Terra Foundation for American Art, a působila jako stipendistka ve Smithsonian American Art Museum. Je členkou výzkumné skupiny Decentralized Modernities, která se zabývá vztahem mezi uměním, politikou a kontrakulturou v transatlantickém prostoru od studené války po současnost.

Událost proběhne v anglickém jazyce v prostoru Atlas ve Veletržním paláci.

Úvodní dílo na stránce: Diego Rivera, Ženská hlava, 1955, tužka, papír