Pro sochaře Jana Štursu
(1880–1925) byla kresba nedílnou součástí jeho umělecké tvorby. V kresbě
se rodily první nápady i uzrávala podoba výsledných děl. Od idealizovaných
dívčích aktů (Puberta, 1905–1906), ovlivněných literárním symbolismem,
přešel Štursa kolem roku 1908 k vyjádření vitalismu moderního života
v pevné, plastické formě lidského, především ženského, těla. Tanec, který
měl možnost poznat na pražských jevištích, mu v tomto ohledu poskytl hned
několik tvůrčích impulzů. Byly to nejen konkrétní tanečnice Sulamit Rahu či
Olga Gzovská, které Štursa zachytil ve svých sochařských a kresebných pracích,
ale dynamické postoje odpozorované z jeviště se promítly i do další
tematiky jeho děl, a to někdy v překvapivých souvislostech.
Kurátorka: Petra Kolářová
Kurátorka: Petra Kolářová
1—1 / 6
