Vincent Klusák: Pro svou viditelnost neviditelné tělo

U příležitosti výstavy Evy Koťátkové: Moje Tělo není ostrov proběhnou vedle pravidelných sobotních i speciální performance s Vincentem Klusákem.

„Text vychází z mého dlouhodobějšího zájmu o středo- a východoevropskou "gay kulturu" 90. a první poloviny 00. let. Jedná se remix vzpomínek a archivních materiálů, které jsem sesbíral od pamětníků a ze specializovaných archivů. Text má dvě úrovně: působí na jedné straně jako popis poněkud nelidských standardů, v jakých byla LGBT+ (slovo "queer" tehdy v středovýchodoevrospkém kurzu příliš nebylo) menšina nucena fungovat, na straně druhé má i nostalgickou funkci: snaží se zachytit určitou mizející subkulturní praxi, jejíž existence s postupným narovnáváním lidských práv přestává mít smysl. Dlužno avšak podotknout, že s eskalujícími útoky politických elit, spojených s dichotomií my a oni, tzn. tendence shazovat vinu za např. ekonomické problémy na příslušníky menšin se tento stav v určité podobě nemůže vrátit. Proto si myslím, že je důležité, tyto příběhy nezapomínat."

Jmenuju se Vincent Klusák (polsky Wincenty Kłusak), aktuálně studuji volná umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a zároveň polonistiku (polskou filologii) na Universitě Karlově. Měl bych-li pojmenovat jeden společný aspekt mých prací a možná i samotného uvažování nad směřováním vlastního života, byla by to patrně subverze. Dlouhodobě zajímají periferie, ať už ty fysické nebo společenské: věnuji se skupinám jako jsou Lužičtí Srbové (slovanská menšina v Sasku a Braniborsku), gay anti-komunita a její soudobá historie. V současné době připravuji připravuji performativní projekt zpracovávající téma vykořeněnosti geografických periferií ČR (konkrétně Slezsko). Kromě marginalisace výše zmíněných skupin se snažím svými aktivitami rozporovat sebekolonializaci, která je patrná nejen v českých kulturních okruzích: vadí mi jazyková, ideová i uměleckotržní fixace na západ a povšechný nezájem o všechno, co se děje od Ostravy na východ. Právě proto se už čtvrtým rokem učím polsky a snažím se zprostředkovat a propojovat kulturní zkušenost obou národů. Rozumím, že označení jako "západ" nebo "národ" mohou být v této době vydávání se na tenký led, nelze však popřít, že ve našem českém vzduchu visí nejen vůči Polákům, Slovákům, Maďarům, Rumunům nebo Řekům, ale i vůči sobě sama.