Hlavním symbolem předsednictví se stal věneček dvanácti léčivých
rostlin znázorněný na velkoformátovém, ekologicky vyrobeném
koberci. Ten je umístěn na podlaze hlavního prostoru atria budovy,
v níž se odehrávají samotná jednání Rady. Vití věnců je starobylý
obyčej, a to nejen slovanský. Házení věnečků z kvítí do vody během
slunovratu mělo zajistit romantickou budoucnost neprovdaných
dívek, ztělesňovalo životní elán mládí, ale i přirozené
pokračování života po opuštění rodného domova. Umělci se proto
rozhodli nahradit kruh dvanácti zlatých hvězd z vlajky Evropské
unie věnečkem dvanácti léčivých květů z různých regionů Evropy.
Věneček, ve kterém se stonky jednotlivých květů vzájemně
proplétají, čímž vytvářejí stále pevnější svazek, je gestem
evropské sounáležitosti všech odlišných regionů. Jednoty, která se
však nevylučuje s lokální identitou, folklorem a tradicí.
Motiv květiny je navíc i ekologickým apelem, především v kontextu
ruské agrese na Ukrajině a nadcházející energetické krize, jež se
staly jedním z hlavních témat evropského předsednictví. Modré
pozadí vlajky Unie tak bylo nahrazeno polem zeleným. Historie
samotné vlajky Evropské unie sahá až do roku 1955, kdy existovalo
Společenství výroby uhlí a oceli, tvořené pouze šesti členskými
státy. A tak se ze žhnoucích hvězd na vzdálené obloze motiv
přetransformoval do květinového společenství bzučící letní louky.
Metafora věnečku ale míří i k českému národu, často tak
skeptickému k velkým ideám přicházejícím zvenčí. Nahrazení
vzdálených hvězd květinami je gestem, které má Čechům pomoci
srozumitelně zprostředkovat evropskou myšlenku „jednoty v
rozmanitosti“. Má jim také pomoci přiblížit téma environmentu, a
to i prostřednictvím našeho vřelého a pozitivního vztahu k
přírodě. Apeluje ale též na zodpovědnost naší země spjatou s
pomyslným dosažením dospělosti, Česká republika totiž letos
oslavila 18. výročí vstupu do Evropské unie. Václav Havel spolu s
dalšími signatáři Charty 77 již v roce 1985 v takzvané Pražské
výzvě vybízel k evropskému sjednocení a hovořil o Evropě ukotvené
na společném duchovním základě jako o naději pro všechny obyvatele
totalitních zemí. Tato úvaha je dnes opět aktuální, a v kontextu
ruské agrese snad nejvíce od pádu totalitních režimů v roce 1989.
Byl to opět Václav Havel, který hovořil o nutnosti obětovat část
svého soukromého štěstí ve prospěch vyšších ideálů a upozorňoval
na zhoršující se stav životního prostředí. Opakoval také, že to
může být pouze duch Evropy, který zbaví českou společnost strachu
z druhých. V jednom ze svých posledních rozhovorů označil, mimo
jiné, i vstup Ukrajiny a Běloruska do Evropské unie jako možný
budoucí vývoj Evropy.
Pojem společné tkáně a splétání se objevuje i v rozměrné
tapiserii, kterou pro prostor tiskových konferencí připravila
Barbora Fastrová a Johana Pošová. Tapiserie, ručně utkaná z
nastříhaného použitého textilu během šestiměsíční intenzivní
práce, zobrazuje záměrně výpravným způsobem proces recyklace
plastových lahví do textilního vlákna. Právě z tohoto
recyklovaného textilního vlákna a dalších zbytkových látek jsou
připraveny látky módních návrhářek Overall Office, které obě
umělkyně použily na sedácích.
Židle, stoly a stoličky, jež tvoří vybavení vnitřních zasedacích a
čekárenských prostor Rady, jsou upravenými kusy starého a nového
nábytku z ohýbaného dřeva, běžně užívaného ve střední Evropě.
Úpravami pomocí zbytkových kusů či odřezků se jednotlivé kusy
nábytku proplétají a rozrůstají, což asociuje vzájemnou
provázanost a z ní plynoucí nutnost dialogu.
Skupina objektů Jakuba Chomy, ve spolupráci s Tomášem Kockou
Juskem a Alex Selmeci, slouží jako místo setkávání, infopoint k
celému projektu, knihovna a zároveň sezení pro příchozí, kteří v
prostoru za turnikety hlavní haly čekají na vyzvednutí někým ze
zaměstnanců. Hlavní objekt připomínající monolit, který je
částečně vyroben z vrstev přírodního korku, asociuje jednotlivé
ideové a obrazové vrstvy. Choma i v dalších instalacích využívá
jakousi materializovanou informaci, mezi symbolickým a skutečným
objektem, ve které se do jednotlivých vrstev funkčního nábytku
skládají v obrazech a slovech zapsané myšlenky.
Projekt doprovodí i webové stránky, které – stejně jako grafickou
podobu květinové vlajky – zpracovával Jan Brož. Součástí kampaně
je též trojice videí. Martin Kohout pracuje s počítačově
generovaným obrazem, který v rámci vnitřní rytmiky propojuje obraz
květin plujících po hladině a proudění lidského davu. Valentýna
Janů představuje trojici na sebe navazujících klipových hraných
videí, která si pohrávají s možnostmi falešné dichotomie a
hranicemi mezi dualismy, jako je soukromé a veřejné, individuální
a globální či naděje a skepse, a naznačují, že dilemata
související s těmito protiklady mohou být falešná. Hrané video
Jakuba Jansy alegoricky, pohádkově a vesele prostřednictvím
hlavního hrdiny – hybridu člověka a celeru – pomáhá překonávat
skepsi na zahradní slavnosti. Humorné video zároveň diváky provede
scénáři, jaké by to bylo, kdyby neexistovala Evropská unie.
Kostýmy pro projekty Jakuba Jansy a Valentýny Janů připravil opět
Overall Office, a to kombinací zbytkových látek z košil, kravat a
sak a recyklovaného textilního vlákna unikátní technikou art
protis, která vznikla v šedesátých letech minulého století v
Československu.
1 Kopretina 2 Neroli
3 Mučenka 4 Měsíček
5 Aloe Vera
6 Třezalka
7 Smetánka 8 Kozlík
9 Aksamitník
10 Bougainvillea
11 Slunečnice
12 Portulaca