Květinová unie

Hlavním symbolem předsednictví se stal věneček dvanácti léčivých rostlin znázorněný na velkoformátovém, ekologicky vyrobeném koberci. Ten je umístěn na podlaze hlavního prostoru atria budovy, v níž se odehrávají samotná jednání Rady. Vití věnců je starobylý obyčej, a to nejen slovanský. Házení věnečků z kvítí do vody během slunovratu mělo zajistit romantickou budoucnost neprovdaných dívek, ztělesňovalo životní elán mládí, ale i přirozené pokračování života po opuštění rodného domova. Umělci se proto rozhodli nahradit kruh dvanácti zlatých hvězd z vlajky Evropské unie věnečkem dvanácti léčivých květů z různých regionů Evropy. Věneček, ve kterém se stonky jednotlivých květů vzájemně proplétají, čímž vytvářejí stále pevnější svazek, je gestem evropské sounáležitosti všech odlišných regionů. Jednoty, která se však nevylučuje s lokální identitou, folklorem a tradicí.

Motiv květiny je navíc i ekologickým apelem, především v kontextu ruské agrese na Ukrajině a nadcházející energetické krize, jež se staly jedním z hlavních témat evropského předsednictví. Modré pozadí vlajky Unie tak bylo nahrazeno polem zeleným. Historie samotné vlajky Evropské unie sahá až do roku 1955, kdy existovalo Společenství výroby uhlí a oceli, tvořené pouze šesti členskými státy. A tak se ze žhnoucích hvězd na vzdálené obloze motiv přetransformoval do květinového společenství bzučící letní louky.

Metafora věnečku ale míří i k českému národu, často tak skeptickému k velkým ideám přicházejícím zvenčí. Nahrazení vzdálených hvězd květinami je gestem, které má Čechům pomoci srozumitelně zprostředkovat evropskou myšlenku „jednoty v rozmanitosti“. Má jim také pomoci přiblížit téma environmentu, a to i prostřednictvím našeho vřelého a pozitivního vztahu k přírodě. Apeluje ale též na zodpovědnost naší země spjatou s pomyslným dosažením dospělosti, Česká republika totiž letos oslavila 18. výročí vstupu do Evropské unie. Václav Havel spolu s dalšími signatáři Charty 77 již v roce 1985 v takzvané Pražské výzvě vybízel k evropskému sjednocení a hovořil o Evropě ukotvené na společném duchovním základě jako o naději pro všechny obyvatele totalitních zemí. Tato úvaha je dnes opět aktuální, a v kontextu ruské agrese snad nejvíce od pádu totalitních režimů v roce 1989. Byl to opět Václav Havel, který hovořil o nutnosti obětovat část svého soukromého štěstí ve prospěch vyšších ideálů a upozorňoval na zhoršující se stav životního prostředí. Opakoval také, že to může být pouze duch Evropy, který zbaví českou společnost strachu z druhých. V jednom ze svých posledních rozhovorů označil, mimo jiné, i vstup Ukrajiny a Běloruska do Evropské unie jako možný budoucí vývoj Evropy.

Pojem společné tkáně a splétání se objevuje i v rozměrné tapiserii, kterou pro prostor tiskových konferencí připravila Barbora Fastrová a Johana Pošová. Tapiserie, ručně utkaná z nastříhaného použitého textilu během šestiměsíční intenzivní práce, zobrazuje záměrně výpravným způsobem proces recyklace plastových lahví do textilního vlákna. Právě z tohoto recyklovaného textilního vlákna a dalších zbytkových látek jsou připraveny látky módních návrhářek Overall Office, které obě umělkyně použily na sedácích.

Židle, stoly a stoličky, jež tvoří vybavení vnitřních zasedacích a čekárenských prostor Rady, jsou upravenými kusy starého a nového nábytku z ohýbaného dřeva, běžně užívaného ve střední Evropě. Úpravami pomocí zbytkových kusů či odřezků se jednotlivé kusy nábytku proplétají a rozrůstají, což asociuje vzájemnou provázanost a z ní plynoucí nutnost dialogu.

Skupina objektů Jakuba Chomy, ve spolupráci s Tomášem Kockou Juskem a Alex Selmeci, slouží jako místo setkávání, infopoint k celému projektu, knihovna a zároveň sezení pro příchozí, kteří v prostoru za turnikety hlavní haly čekají na vyzvednutí někým ze zaměstnanců. Hlavní objekt připomínající monolit, který je částečně vyroben z vrstev přírodního korku, asociuje jednotlivé ideové a obrazové vrstvy. Choma i v dalších instalacích využívá jakousi materializovanou informaci, mezi symbolickým a skutečným objektem, ve které se do jednotlivých vrstev funkčního nábytku skládají v obrazech a slovech zapsané myšlenky.

Projekt doprovodí i webové stránky, které – stejně jako grafickou podobu květinové vlajky – zpracovával Jan Brož. Součástí kampaně je též trojice videí. Martin Kohout pracuje s počítačově generovaným obrazem, který v rámci vnitřní rytmiky propojuje obraz květin plujících po hladině a proudění lidského davu. Valentýna Janů představuje trojici na sebe navazujících klipových hraných videí, která si pohrávají s možnostmi falešné dichotomie a hranicemi mezi dualismy, jako je soukromé a veřejné, individuální a globální či naděje a skepse, a naznačují, že dilemata související s těmito protiklady mohou být falešná. Hrané video Jakuba Jansy alegoricky, pohádkově a vesele prostřednictvím hlavního hrdiny – hybridu člověka a celeru – pomáhá překonávat skepsi na zahradní slavnosti. Humorné video zároveň diváky provede scénáři, jaké by to bylo, kdyby neexistovala Evropská unie. Kostýmy pro projekty Jakuba Jansy a Valentýny Janů připravil opět Overall Office, a to kombinací zbytkových látek z košil, kravat a sak a recyklovaného textilního vlákna unikátní technikou art protis, která vznikla v šedesátých letech minulého století v Československu.

1 Kopretina 2 Neroli 3 Mučenka 4 Měsíček 5 Aloe Vera 6 Třezalka 7 Smetánka 8 Kozlík 9 Aksamitník 10 Bougainvillea 11 Slunečnice 12 Portulaca

Květinová unie, květinové spojení

Jan Brož vytvořil ve spolupráci s ostatními umělci projektu Květinová unie alegorické pojetí oficiální vlajky Evropské unie. Přepracování do podoby věnečku na zeleném pozadí spěje k úvaze nad silou přírodního světa nad tím lidským. V superschopnosti rostlin znovu se narodit pouze ze své podzemní části, se tato říše tyčí v určitém ohledu vysoko nad lidskou společností. Věnečkové spojení rostlin k záchraně světa se může rovnat přirozenější verzi nadpřirozeného seskupení typu Strážců vesmíru nebo Společenstva prstenu, přičemž se však v tomto případě nesnaží zničit prsten zla, ale naopak vytvořit květinový prstenec dobra obepínající naši planetu.

Rostliny zvolené do symbolického kruhu mají proto naznačovat kombinaci vhodnou pro pomyslný čajový lektvar proti beznaději a skepsi, čajovou směs typu “Rozkvetlá louka”, v plné síle. V síle ovlivňující naše dějiny v nejlepším slova smyslu, v síle popínavých rostlin zakrývajících opadané omítky a díry ve zdech, síle čistící vzduch, který my dokážeme jen znečistit, síle vycházející z pudu sebezáchovy ekosystému, kterému se lidé často vzpírají pod vidinou moci a zisku. I přesto jsou tyto dva světy nezvratně propojené. Když padá příroda, padá i člověk.

Jedna ze zobrazených květin - slunečnic - národní květina Ukrajiny - v projektu expanduje i do prezidentského salonku předsednictví, prostoru, kde probíhají ta jednání těch nejvyšších představitelů. Koberec s jemným vysokým vlasem tak snad bude pod jejich nohama politiky upomínat, aby na osud Ukrajiny nezapomněli.

Jan Brož
Květinová unie
12 koberců
Spolupráce: Valentýna Janů, Overall Office, Barbora Fastrová, Jakub Choma, Jakub Jansa, Johana Pošová, Martin Kohout a Michal Novotný
Výroba: Grund CZ

Vzkvétání textilního odpadu

Umělecké duo Pošová a Fastrová se v posledních letech své téměř desetileté spolupráce zabývá udržitelností. Ta se promítá i do tapiserie utkané z textilního odpadu. Použité látky pocházejí z druhé ruky a z továren, kde by byly pod označením zbytkového materiálu zlikvidovány.

Výjev propsaný do tkaniny, z části ilustruje nejen samotný její vznik, ale také metamorfózu mezi člověkem, rostlinou a odpadem. Díky sebe - ilustrativnímu obsahu se do námětu vkradlo mimo enviromentálního apelu ještě osobnější aktuální téma autorek: mateřství a to i v alegorickém smyslu matky zem, která dává život.

Ruční výroba tapisérie trvala autorkám více než šest měsíců. Začínala stříháním a splétáním proužků látky, které jsou posléze do sebe jeden po druhém na roštu zaplétány. Dílo s jeho rukodělnou, domácky nedokonalou estetikou vytváří funkční kontrast k čistému, odosobněnému prostoru reprezentativní haly.


Morfující nábytek

Kultovní českou firmu TON, neboli Továrnu na ohýbaný nábytek, oslovily designérky na základě její silné tradice a všudypřítomnosti nejen napříč českými domácnostmi, ale i ve veřejných prostorách. Z části nový a z části z bazarů upcyklovaný nábytek ve spojení s odpadem z tovární výroby morfuje do tvarů a podob oživlé prorůstající flóry. Z židlí a křesel se stávají sošné objekty mezi výtvarným a užitým uměním. Autorky k sobě skládají různorodé kusy jako jednotlivé dílky puzzlí. Atypická skládačka je dovršena novým čalouněním - látkami utkanými unikátní českou technikou art protis uchopenou značkou Overall Office. Ta umožňuje kolážově kombinovat různé tvary do jedné vrstvy látky.

Autorky si pohrávají i s hranicí mezi funkčním nábytkem a uměním. Některé kusy si stále udržují pohodlnou sedící funkci, jiné se díky prorůstání organických tvarů stávají již jen sochami k obdivu. Jednotlivé tvary zároveň podněcují a někdy i fyzicky vynucují fyzickou blízkost a dialog tváří v tvář.

Projekt je tak opět připomenutím nutnosti nezapomenout na ekologická témata, které se zde fantaskně, v surreálném posunu derou i z těch nejběžnějších běžně neviditelných předmětů kancelářského mobiliáře - stoliček, židlí, křesel a věšáků. Zároveň poukazuje na spřízněnost s přírodou, nutnost dialogu a naslouchání, která by se neměla vyhýbat ani izolovaným kancelářským prostorám s vlastním udržovaným klimatem.

Johana Pošová & Barbora Fastrová
Prsa,děti,bytosti a smetí
Ručně tkaná tapiserie z textilního odpadu 2022

Johana Pošová & Barbora Fastrová
Nábytek
Dřevo, použitý dřevěný nábytek,
Výroba: Před-po (Jan Švéda, Martin Labík)
Čalounění: Overall Office a Kristýna Bratinková 2022

Nenáhodná spojení

Jakub Choma, nachází vstupní bod svojí inspirace v motivu “meeting stone”, což je virtuální monolitický objekt z jedné známé počítačové hry. Hráči jej využívají k teleportaci svých virtuálních “schránek” tak jako schránek svých souputníků na konkrétní místa v herním prostoru pomocí “svolávání” daného klanu. Choma motiv využívá jako alegorii vzniku a potřeby kolektivu. To se promítá nejen do myšlenky Evropské unie a do kolektivu umělců projektu Květinová unie, ale také kolektivu sobě vzájemně neznámých návštěvníků kteří se na místě sloužícím jako čekárna před vyzvednutím, některým ze zaměstnanců rady, setkávají.

Choma na tomto základě dále ohledává téma vztahu člověka a fyzických objektů, které vytvářejí základnu, platformu k setkávání se, vytváření sdílených situací. Takovým objektem je ostatně celá budova Evropské rady. Dílo tak není jen interaktivním uměním, ale ideálně bodem poskytujícím prostor pro nezávaznou lidskou komunikaci, společný obdiv nebo zastavení se v úvaze na sdílené téma.

Meeting stone tvoří fyzicky vertikální hmota v nadlidské velikosti, přesahující odhadovanou výšku průměrného návštěvníka. Má několik vrstev a je částečně vyroben z přírodního korku.
Okolní objekty - knihovna, informační kiosek a lavičky na sezení, které vznikly ve spolupráci s Tomáš Kocka Jusko a Alex Selmeci, v různých materiálech a formách propojují a morfují faktické informace o výstavě, obrázky z procesu jejího vzniku i náhodné obrázky - na svém povrchu odrážejí koláž představující koncepci výstavy. Choma v celé instalaci pracuje s metaforou klíčení a prorůstání povrchy, škvírami a spárami, která opět odráží i politickou angažovanost stejně jako apel sahání si do svědomí.

To se promítá i do laviček, které mají formu záhybu potencionálně zachytávajícího drobnosti vypadlé z kapes. Záhyb zároveň připomíná klíček z půdy se zvedajícího semínka. Motiv, který se objevuje i na povrchu dalšího itineráře.

Posledním dílem je reliéf umístěný v místnosti vedle prezidentského salonku. Do něj se opět promítají jednotlivé motivy prezentace, slunečnice odkazující k nutnosti nezapomenout na ukrajinský válečný konflikt, piktogram šepotu a tvar ucha i motiv záměrné zašlé manžety košile jako formální náležitosti politických vztahů. Objekt osciluje mezi silou znaku a křehkostí a pomíjivostí materiálu zdůrazněnou použitím semínek a pírek.

Jakub Choma
Meeting Point
Multimediální instalace (různé materiály)
Spolupráce: Tomáš Kocka Jusko & Alex Selmeci
2022

Jakub Choma
Whisper of The Endless Cycle
Různá média, UV tisk na korku, ryté plexisklo, sušená slunečnice, slunečnicová semena, pryskyřice, překližka, peří
2022

Opening Ceremony

Co se děje uvnitř květinového pugétu během důležitého politického jednání? Možná, že květiny nejsou pouze dekorativní, krásné a ještě navíc krásně vonící. Co kdyby ale dokázaly být aktivnější a proniknout do řešení záležitostí světových rozměrů?

Ve světě rostlin mají květiny svou nezastupitelnou reprezentativní a diplomatickou roli. Nyní mají dokonce svou vlastní unii, nekonečné spojení v kruhu léčivých květin. Jejich zahradní ceremonie k zahájení předsednictví je uvedena formou takzvané “appreciation dinner”, tedy typem slavnostní večeře, v našem světě konané pro představitele elit a médií. Podobně jako ve světě lidí je přizván i komik, zde v podobě Celeristy. Hybridní postavy na pomezí zeleniny a člověka.

Nadpřirozená postava Vědmy, která již není schopna předvídat budoucnost, přebírá režii nad druhou částí programu a formou eko-sexuálního slavnostního rituálu aktivizuje dekorativní květiny. Vědma ukazuje rostlinám, že když dají pestíky a kalichy dohromady, mohou oslovit veřejnost a měnit chod věcí. Tak doufejme, že se ji schopnost vidět do budoucnosti opět vrátí.

Práce je také otevřenou poctou několika dílům umělecké historie, jako je Svatba se Zemí od Annie Sprinkle nebo Výuka abecedy rostlin od Johna Baldessariho, či série fotografií od Taryn Simon zachycující, kytice stojící na stolech, během důležitých politických jednání.

Jakub Jansa
Opening Ceremony
10min, 4K video
2022
Námět a režie: Jakub Jansa
Scénář: Jakub Jansa, Dominik Dabrowski, Alice Krajčírová
DOP: Kryštof Hlůže
DOP asistent: Tomáš Merta
Střih: Sebastian Kučkovský
Hudba: Oliver Torr
Kostýmy: Overall Office (Karolína Juříková, Kristýna Nováková)
Fotografie: Iryna Drahun
Performance: Jan Kostiha, Ester Geislerová, Kamil Nábělek, Trin Alt Vajd, Markéta Vutru, Dexton Kotora, Katsuhiro Iwashita, Veronika Čechmánková, Jakub Samek, Zai Xu, Linda Vondrová, Rokhaya Gueye, Anita Lubadika, Adéla Sobotková, Mary Nguyen, Linh Nguyen, Agáta Hrnčířová
CGI: Matěj Martinec
Produkce: Agáta Hrnčířová
Makeup: Majda Vaverková
Maska: Eliška Pitráková
Mistr zvuku: Nicolas Atcheson
Grading: Kryštof Melka
Světla: Tomáš Prajsler
Ostřič: Mihir Khulkarmi
Kostýmy asistence: Františka Králíková
Poděkování: Plevel (Beáta Melková), DJ Bingo, Vít Svoboda, Růst Cakes, Jaroslav Gazda

Dualismus → dilema → iluze?

Valentýna Janů uvádí krátký poetický experimentální film nazvaný Flowers Between Two Fires fascinovaný jemností barev. Jednotlivé scény propojuje mimo jiné i ústřední motiv výstavy, květiny prostupují všemi třemi scénami v různých podobách: kulisami, v potisku oblečení jako rekvizita nebo i jen metaforicky.

Ve filmu je moderátorka přinucena udělat televizní vstup na vlastní cestě domů rozkvetlým parkem. Střední část představuje podivnou schůzku mileneckého páru v muzeu, kde na pozadí válečného výjevu dochází k proměně dynamiky mezi oběma postavami. Závěrečná scéna filmu se odehrává na jevišti prostřednictvím postavy tanečníka představujícího znavenou labut, která se nemůže rozhodnout, jak její příběh skončí. Labutí jezero, balet, který je interpretován tanečními soubory po celém světě, je známý svým nejasným závěrem. Různá představení si volí jeho konec, někdy je proto pohádkou, jindy tragickým příběhem o lásce a zradě.

Janů si pohrává s ústředním tématem dilematu způsobeného ostře danou hranicí mezi dualismy, jako je soukromé a veřejné, individuální a globální, performance a autenticita či naděje a skepse. Téma ambivalence prostupuje situacemi, které naznačují, že tato dichotomie je možná jen zjednodušením, uměle vytvořenou lidskou iluzí, nutící svět vymezovat se a rychle rozlišit mezi tím, co je dobré, a co špatné. Falešné dojmy, deziluze provází naši snahu o objektivní ohledávání globálních i osobních problémů, v dnešní postmediální době téměř neřešitelných. Postavy ve filmu jsou vystaveny hodnotícímu zraku světa, fiktivním sledujícím televizních zpráv, divákům v hledišti baletu, či opravdovému publiku filmu. Situace přitom odkazují na prostředí Evropské rady, řízené napětím z nutnosti činit jednoznačná závažná rozhodnutí na globální úrovni, bez přímého prožití daných problémů.

Valentýna Janů
Flowers Between Two Fire
HD video, 8 min,
Spolu-režie: Kryštof Hlůže
Fotografie: Iryna Drahun
2022

Režie & scénář: Valentýna Janů
Co-režie & kamera: Kryštof Hlůže
Střih: Katarina Gramatová
Hrají: Monina Nevrlá, Anna Agáta Denzenová, Kembe Chona, Groovy Sparks
Baletky: Eriona Bici, Gaia Finetto, Julia Marti, Alexandra Pera
Produkce: Kristýna Kapounová
Sound design: Martin Blauber, NAPA Records
Boomer: Tomáš Merta
Osvětlovač: Tomáš Prajsler
MUA: Margarita Krupenich, Groovy Sparks
Fotografka: Iryna Drahun
Speciální poděkování: Divadlo Hybernia, Haroldovo panorama, Dopravní podnik hl. města Prahy, Studio Bystrouška

Valentýna Janů
Leaving Home, Going Out
Foukané sklo
2022

Společný směr zdánlivě cizích osob

Záměrem audiovizuálního tvůrce Martina Kohouta bylo již od počátku přinést do kolektivu umělců počin, který nebude jen sólovým dílem, ale součástí celku. Vytvořil proto dvě 3D videa vytvářející instalaci nazvanou Flo, která zdůrazňuje pouto vedoucí kolektiv společným směrem.

První video sleduje skupinu květů plujících na hladině vody, kde občasně vytvoří kruh odkazující na ústřední motiv celého projektu vycházející ze symbolu Evropské unie. Tím, jak se květy při plutí poklidně houpou působí až meditativně. Ze samostatných květů se následně pod vodní hladinou splete věnec, čímž se kruh ještě upevní a dál tak zdůrazní důležitou myšlenku společnosti poskládané z jednotlivých prvků.

Druhé 3D video, vytvořené společně s kyjevským animátorem Jurijem Kudrykem, sleduje formálně stylizovaný dav kráčející společně před kamerou. Záběr oživují mikro akce. Některé osoby jdou pomaleji, jiné rychleji, někdo se občas podívá do kamery, jiní telefonují. Nejsou nijak obtěžkáni předměty, jdou odhodlaně, ale bez spěchu. Cíl je neznámý. Inspirace pochází nejen z pochodů a protestů organizovaných řadách běžných lidí, ale i z odchodu diplomatů při videoprojevu Sergeye Lavrova ve Spojených národech na začátku okupace na Ukrajině, nebo jiných tichých pochodů. Tedy ze situací, kdy je i mezi téměř nebo zcela cizími lidmi jasné a silné pouto dané kontextem a atmosférou situace.

Martin Kohout
Flo (dav)
Animovaná video smyčka, 4K
Spolupráce: Jurij Kudryk
2022

Martin Kohout
Flo (květy)
Animovaná video smyčka, 4K
3D shaders: Kryppers
3D asistence: Sanath Shetty, Skeno, zeroskillz
Speciální poděkování: Constantin Engelmann, Marina Hendrychová, Philipp Klein, Robbie Tilton, komunita Blender 3D
2022

Neformálnost ve světě květin

Karolína Juříková a Kristýna Nováková prostupují jménem slow fashion značky Overall Office vícero částmi celého projektu v podobě oděvů a textilií barevně i tvarově inspirovaných rozmanitou říší květin.

Ve videu Jakuba Jansy se státnický šatník prolíná s fyziognomií květin a z obou světů si bere jejich nejzásadnější znaky. Politická formálnost se kombinuje s přírodní rozjíveností, ale i jednoduchou naivní papundeklovostí dětských teelvizních pořadů. Na personifikovaných postavách květin šaty pučí, kvetou i uvadají. Celerista stylizovaný do role stand-up komika ve fraku a jeho matka, mystičtější celerovitá Vědma v rašícím světlém hábitu doplněném podobně hábitovitými broskvovými šaty s měděným efektem.

Druhý oděvní vstup Overall Office míří do videa Valentýny Janů, aby propojil odění a svět květin jakožto leitmotif všech třech částí filmu, ale také kostýmu s kulisami scény. Kabát s květy růží splývá s petřínskou růžovou zahradou, červené sako hlasatelky je pak parafrází formalniho moderátorského oděvu. Je vytvořené z autorské textilie unikátní československou technikou art protis, používanou obvykle pro tvorbu netkaných nástěnných koberců. Technika se promítá také do nábytkové a objektů dvojice Pošová & Fastrová.

Pohotový způsob výroby autorské textilie pohltil monotónní oděvy nošené v Evropském parlamentu, jako jsou košile, saka i kravaty, a proměnil je do podoby svéhlavých květů. Vysílají tak pozitivní zprávu v podobě skryté naděje pro životní prostředí, denně výrazně negativně ovlivněného právě výrobou nového oblečení ve fast fashion prostředí.