Národní galerie v Praze se ve spolupráci s [International Shakuhachi Festival Prague](https://isfp.cz/) (ISFP) představuje ve stálé expozici Umění Asie v paláci Kinských artefakty spojené s tradiční japonskou hudbou a hrou na flétnu šakuhači.
Do sálu japonské malby a grafiky jsou doplněny ukázky různých typů fléten šakuhači spolu s jejich rentgenovými snímky. Expozici kromě dobových japonských dřevořezů doplňuje i rozměrná současná kaligrafie, jenž vznikla ve spolupráci Vlastislava Matouška, etnomuzikologa, hudebního skladatele a zakladatele ISFP, a mistra kaligrafie Izana Ogawy. K vidění jsou rovněž videoakustické ukázky spojené s výrobou flétny šakuhači a hrou na ni. V sále japonského dekorativního umění jsou umístěny předměty zapůjčené ISFP, které ilustrují život zenových mnichů komusó praktikujících meditační hru na šakuhači: kněžské roucho, meditační kukla tengai či dýka.
Šakuhači je flétna starobylého původu – jejího předchůdce lze hledat již v instrumentáři starověké Číny. Do Japonska byla importována v 8. století společně s hudbou čínského dvora dynastie Tchang (618–907 po Kristu). Z tohoto období se dodnes dochovalo devět nástrojů, přičemž expozice Národní galerie v Praze představuje kopii jednoho z nich. Flétny měly šest hmatových otvorů, byly rovné a kromě bambusu byly vyráběny také z minerálů či slonoviny.
V následujících staletích lze v Japonsku dohledat několik variant, jimiž šakuhači spěla ke své současné podobě. Nejvýznamnější z nich je spojena se zen-buddhistickou sektou Fuke a jejími mnichy komusó a je tudíž označována jako fuke nebo komusó šakuhači. Flétna je v tomto případě využívána k meditování zvanému fuke zen, kdy je tvář meditujícího zakrytá pod kuklou tengai.
