Dagmar Brichcínová – Soft ware


Datum konání: 12.11.2004 - 23.01.2005

vstupné zdarma

V tvorbě Dagmar Brichcínové (1957) došlo v druhé polovině devadesátých let ke klíčové změně – její malby, charakteristické důrazem na expresivnější lyrické kvality, ač uznávané, ji samotnou přestaly uspokojovat, jako by se jejich komunikační možnosti vyčerpaly. O to víc si začala uvědomovat, jak je pro ni doslova vzrušující objevovat komunikační kvality postupů a materiálů, o nichž by to asi ani ona sama ještě o pár let dříve nepředpokládala. Pro všechny tyto nové objevy bylo charakteristické, že jí umožňovaly uplatnit jako umělecká poselství materiály nebo postupy, které původně měly jinou, mimo-uměleckou funkci. Přitom se jí dařilo v podstatě intuitivně objevovat taková řešení, jež jsou originální a přitom pozoruhodně korespondují s některými z dnes aktuálních problémů. Jistě se u ní zhodnocovaly některé aspekty konceptuálního myšlení, představujícího pro ni novou cestu k uměleckému dílu. Důraz na malířský subjekt byl vystřídán zvýšenou vnímavostí k určitým materiálům, k jejich schopnosti fungovat jako určující složka uměleckého artefaktu a konkretizovat myšlenkové uchopení uplatněného principu.

Ke škále autorčiných výzkumů patří samozřejmě i odkazy k dalším významným kapitolám modernistického umění, včetně lyrické abstrakce padesátých let a celé škály užívání jazyka geometrie od op artu přes serielní struktury po minimalistické formy, aktuální v letech šedesátých a sedmdesátých. Tyto obrazy se ale neobracejí jenom ke světu umění. Ke komplexnosti jejich poselství patří přinejmenším též reference o individuální historii Dagmar Brichcínové i o jejích průnicích s osobními příběhy každého z nás (žijeme ve stejné době) – a samozřejmě jejich genderové rozlišení. S tou TOYen to byl první náznak, v obrazech se rozvíjí celá oblast „subverzivních“ poselství. Některé jsou utvářeny autorčinou osobní pamětí, třeba obrazy vzniklé z její sukně nebo z šatů příslušníků její vlastní rodiny. Ale žádný muž by pravděpodobně nesbíral různé látky (ani ona vlastně netušila, k čemu budou nakonec sloužit), a především by si neuvědomil, že mohou rovnoprávně substituovat různé malířské výkony. V tom je její přesvědčení také subtilním, ale jednoznačným akcentováním rodové odlišnosti. Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze představuje originální českobudějovickou umělkyni právě reprezentativním souborem textilních obrazů, pod názvem, který pro ně již před nějakou dobou zvolila.

Stálé expozice

Program nejbližších 7 dní

Pátek
žádné programy
Pondělí
žádné programy
Úterý
žádné programy
Středa
žádné programy
Čtvrtek
žádné programy