Běla Kolářová


Datum konání: 27.01.2006 - 09.04.2006

Výstavu pořádá Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a současného umění

ve Veletržním paláci na ochozu 5. patra
Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7

Autor: Jiří Valoch

Kurátor: Olga Uhrová
                  
Hlavní partner NG: HVB bank
Hlavní mediální partner: Hospodářské noviny
Partner: Termo
Mediální partneři: Art&antique, Classic FM, ČRo 3 - Vltava, Radio 1

Za zapůjčení uměleckých děl děkujeme těmto institucím:
Moravská galerie v Brně; Uměleckoprůmyslové museum v Praze; Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě; Galerie Klatovy / Klenová; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Muzeum umění Olomouc; Východočeská galerie
v Pardubicích; Eminet - Patrik Šimon; Galerie U Prstenu, Praha; Galerie Montanelli, Praha; Galerie Zlatá husa, Praha a soukromým sběratelům


Dílo Běly Kolářové (nar. 1923, žije v Praze) někdy zůstávalo neprávem ve stínu tvorby jejího manžela, básníka a kolážisty Jiřího Koláře. Je ale stejně originální a závažné pro celou naši výtvarnou kulturu.
Umělkyně v polovině padesátých let začala jako adekvátní médium své tvorby chápat fotografii, zaujalo ji především prostředí pražských periférií a tam se odehrávajích dětských her. Tehdy možná navázala na to, co sledovali o desetiletí dříve umělci Skupiny 42. Ale její zájem o vše marginální, vše nedůležité se brzy stal východiskem nesmírně radikálních objevů, které z ní činí jednu z klíčových osobností české výtvarné kultury. Nejprve, na samém počátku šedesátých let, si uvědomila, že cesta zobrazující, figurální fotografie je již dávno vyčerpána – zatímco celý svět byl nadšen výstavou Family of Man, Běla Kolářová se cítí množstvím takových fotografií zahlcena a rozhoduje se pro navázání na tradici radikální avantgardní fotografie, která ovšem, snad s výjimkou fotogramů Man Raye, byla zapomenuta a teprve měla být objevena. První velkou skupinu prací (většinou vznikly v roce 1961) tvoří to, co sama nazvala umělé negativy. Vrstva parafínu na kousku celofánu - a na ní stopy nejobyčejnějších předmětů, které měla kolem sebe : skalpelu, husího brka ... Jindy do parafínu drobné předměty zafixovala, třeba pár zrnek máku, několik štětin či kousíček řízečku. Jako by to byla její odpověď na dramatické struktury českého informelu, jako by chtěla obrátit pozornost k samotné estetické hodnotě struktur tak obyčejných. V dalším roce stejně soustavně nalézá kruhové formy, tvořené již bez jakéhokoliv negativu, jako záznamy pohybu světelného zdroje. Taková díla již patřila k průkopnickým pro celou kategorii nové citlivosti v Československu, stejně jako následující  fotografie asambláží, tvořených určitým skladebným uspořádáním obyčejných nalezených objektů – zvláštní místo mají vlasy, jež se staly součástí autorčiných realizací dodnes.

V polovině šedesátých let byla umělkyně opět nespokojena s možnostmi fotografie, tentokrát při zobrazování aranžovaných asambláží a volí jako finální dílo přímo asambláže, tvořené určitým geometrickým uspořádáním drobných nalezených předmětů, sirek, zlomků žiletek, patentek, ale také bižuterie, vzorků kosmetiky či rtěnek.  Asi jako jediná u nás se tak dotýkala fenoménu, ve světě nazývaném nový realismus, ovšem transkribovala jeho estetiku do objektů nevelkých, které samy o sobě vzbuzují minimální pozornost. Tím, že je sestavovala do různých typů geometrických sestav, de facto jimi transkribovala tehdy aktuální uplatnění jazyka geometrie a vnášela do nich novou sémantiku a tím se podstatně lišila od celého československého geometrického umění šedesátých let. A protože celá řada asamblážovaných materiálů byla signifikantní pro ženskou existenci, vnesla průkopnicky do našeho umění feministický či genderový aspekt, který tehdy ani nemohl být pojmenován. Radikální pojetí nového realismu, spjaté s prezentací jídla, uspořádaného do geometrických sestav, jsme mohli vidět při její výstavě v Galerii Václava Špály v roce 1969.

Od té doby z politických důvodů nebylo dvacet let možné nic v Praze od Běly Kolářové vidět. Její dílo ovšem narůstalo dál, byť již v pomalejším tempu, až do dneška. Postupně opustila přísnost geometrických sestav, ale zůstává věrna práci s nalezenými objekty, majícími periferní, marginální povahu. V některých cyklech využívá především možností kreslení líčidly či asamblážování a kolážování předmětů, charakteristických pro ženskou podstatu její osobnosti, jindy se víc soustřeďuje na nové významové a syntaktické kvality svých nalezených objektů.

Běla Kolářová byla na počátku šedesátých let jedinečnou průkopnicí československé fotografie, v jejich polovině pak amalgamovala vztah k nalezeným objektům, charakteristický pro nový realismus, s geometrickou syntaxí. V následujících třech desetiletích originálně rozvíjela tato nová témata, takže její tvorbu můžeme vnímat nejen jako nový genderový diskurs, ale především úplně nový typ uměleckého poselství, podstatně obohacující svou originalitou celou naši kulturu, což se snaží ukázat její retrospektivní souborná výstava v SMSU Národní galerie v Praze.

Jiří Valoch

Výstava je doprovázena katalogem.

VSTUPNÉ
základní: 50 Kč
zlevněné: 20 Kč

OTEVÍRACÍ DOBA:
denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin               

Stálé expozice

Program nejbližších 7 dní

Pátek
žádné programy
Sobota
Pondělí
žádné programy
Úterý
16:30 - 18:00
Od gotiky po romantismus
Středa