Veletržní palác


Veletržní palác získal prestižní ocenění
a pyšní se Certifkátem Excelence pro rok 2014.
Více zde.

 

Nově otevřená kavárna ve Veletržním paláci:
Cafe Jedna



VELETRŽNÍ PALÁC

Veletržní palác, klenot české funkcionalistické architektury, je místem, kde se divákovi představuje unikátní soubor českého i zahraničního moderního a současného umění. Jen v rámci stálých expozic je na ploše 13 500 m2 v invenčním architektonickém řešení prezentováno více než 2 000 exponátů mimořádné umělecké hodnoty. Sbírka francouzského a evropského umění, obsahující jedinečná díla nejzvučnějších jmen jako Pablo Picasso, Georges Braque, Auguste Renoir, Vincent van Gogh, Gustav Klimt a mnohých dalších, je sama o sobě pojmem. Postupné budování této kolekce mělo zásadní podíl na formování naší novodobé kultury a výtvarného myšlení. Rozsáhlá expozice českého umění 20. a 21. století je koncipována s důrazem na tvorbu klíčových uměleckých osobností a na konfrontaci jednotlivých směrů a vývojových tendencí. České umění je osvětleno v těch kvalitách, které zakládají jeho světovost a současně ukazují specifika výtvarné kultury vzniklé v srdci Evropy. Obraz doby dokreslují ukázky architektury, nábytku, uměleckého řemesla, designu a scénografie. Nechybí ani fotografie, kresby a grafiky, soustředěné v grafických kabinetech. Dalším magnetem jsou krátkodobé výstavy nejrůznějšího tématického zaměření. Ve sféře současného umění je cílem zrcadlit co nejširší spektrum současných snah a trendů.

Sbírka moderního a současného umění ve Veletržním paláci je integrální součástí českého kulturního dědictví, svým významem a uměleckým bohatstvím poutající (i díky bohatým doprovodným programům) domácí i zahraniční návštěvníky všech věkových kategorií.

 

 

5. patro 
° Krátkodobé výstavy 

4. patro
° Česká moderna I, 1890-1930

Poutavý příběh českého moderního umění začíná v rámci ucelenosti a vývojových souvislostí poukazem na jeho genezi již od poloviny 19. století. Představena jsou díla od Josefa Mánesa, Josefa Navrátila, Karla Purkyně, jejichž dílo předznamenávalo úkoly, které řešily další umělecká pokolení, autoři generace Národního divadla, reprezentující ideu vlastenectví (Mikoláš Aleš, F. Ženíšek, J. V Myslbek, V. Hynais, J. Schikaneder ad.), tvůrci secesně-symbolistních vizí (A. Mucha, M. Pirner, F. Bílek ad.). Zakladatelská generace českého moderního umění je reprezentována jmény Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Jana Preislera, Maxe Švabinského ad. Jednou z nejvýznamnějších částí stálé expozice je prezentace rozsáhlého souboru děl Františka Kupky, zachycující jeho svébytnou cestu od symbolismu k abstrakci, která dala formám nové významy. Jedná se o nejucelenější kolekci Kupkova díla na světě. Na ochozu a v respiriu se nachází expozice architektury a užitého umění 19. století.

Nenechte si ujít:

Josef Mánes, Prapor Jednoty Říp v Roudnici, 1863-1864
Karel Purkyně, Umělcovy děti, 1868
Jakub Schikaneder, Vražda v domě, 1890
Alfons Mucha, Podobizna Josephine Crane-Bradley jako Slavie, 1908
Josef Václav Myslbek, Hudba, 1907-1912
Antonín Slavíček, Eliščin most, 1906
Jan Preisler, Obraz z většího cyklu, 1902
František Kupka, Dvoubarevná fuga (Amorfa), 1912
František Kupka, Vertikální plány III, 1912-1913 

3. patro
° Česká moderna II, 1900-1930
° Francouzské umění 19. a 20. století

První část expozice českých avantgard 1. třetiny 20. stol. je věnována monografickým profilům představitelů tzv. generace Osmy a Skupiny výtvarných umělců. Tvorba Emila Filly, Bohumila Kubišty, Antonína Procházky, Otakara Kubína, Otty Gutfreunda zachycuje provázanost expresivních tendencí s úsilím o jasný, konstruktivní řád kubismu. Samostatný prostor je vyhrazen uplatnění kubismu v architektuře, designu a užitém umění, jako výraznému českému specifiku. Reprezentativními soubory je představeno dílo umělců skupiny Tvrdošíjní (Jan Zrzavý, Václav Špála. Josef Čapek, Rudolf Kremlička), zformované na počátku první světové války, citlivě vyvažující tradici a moderní tvůrčí vidění. Rezonance sociálního cítění ve 20. letech je zachycena v žánru sociálně-civilistní malby a plastiky. Ochoz je věnován prezentaci architektury, scénografie a průmyslového designu 1900 1930. Samostatnou pozornost zaslouží expozice stylu Art deco v respiriu.

Nenechte si ujít:

Otto Gutfreund, Úzkost, 1911-12
Emil Filla, Čtenář Dostojevského, 1907
Emil Filla, Salome, 1911-12
Bohumil Kubišta, Svatý Šebestián, 1912
Antonín Procházka, Zátiší – Kytice růží, 1921
Jan Zrzavý, Kleopatra, 1942-1957
Josef Čapek, Černošský král, 1920
Rudolf Kremlička, Před zrcadlem, 1926
Václav Špála, Na Otavě před bouří, 1929

 

Sbírka francouzského umění představuje významný, reprezentativní soubor malířských a sochařských děl A. Rodina, E. Delacroixe, francouzských krajinářů C. Corota, Th. Rousseaua, impresionistů C. Moneta, C. Pissarra, A. Renoira a umělců, kteří otvírali cestu modernímu umění: P. Cézanna, P. Gauguina, V. van Gogha či G. Seurata. Dále pak unikátní kubistická díla P. Picassa, G. Braqua  a tvorbu autorů utvářející se zejména v pařížském prostředí20. a30. let 20. století – A. Deraina, M. Chagalla, P. Bonnarda, M. Vlamincka, sochařů Ch. Despiaua, H. Laurense a dalších. 

Nenechte si ujít:

A. Renoir, E. Delacroix, A. Rodin, V. van Gogh, P. Gauguin, P. Picasso

 

2. patro
° Česká moderna III (od roku 1930)
° České současné umění

Díla Jindřicha Štyrského a Toyen manifestují postupný přerod artificialismu v poetiku surrealismu. Imaginativní tvorba 30. let, volně se k surrealismu vážící, je zastoupena díly Františka Janouška, Josefa Šímy, Vincence Makovského ad. Tradiční hranice sochařského projevu překročil ve svých světelně-kinetických realizacích Zdeněk Pešánek. Samostatné úseky jsou věnovány abstraktním tendencím 30. let či avantgardní fotografii. Období čtyřicátých let zastupují např. práce autorů Skupiny42 avýrazných solitérů (Z. Rykr, K. Černý, A. Diviš ad). „Obnovenou modernu“ 50. let reprezentují díla Mikuláše Medka, Libora Fáry, Zbyňka Sekala ad. Další části expozice mapují výtvarné tendence od 60. let do současnosti (např. Informel, Akční umění, Nová citlivost, Česká groteska, postmoderna). Na ochozu se divák seznámí s prezentací architektury, scénografie, designu a vybraných děl výtvarného umění od roku 1980 do současnosti. Respirium je věnováno aktuální výtvarné tvorbě.

Nenechte si ujít:

Toyen, Fjordy, 1928, 
Jindřich Štyrský, Z mého deníku, 1933, 
Josef Šíma, Torzo v krajině, 1932
Karel Černý, Oplakávání, 1945
Mikuláš Medek, Velké jídlo, 1951-1956
Karel Nepraš, Velký dialog, 1966
Karel Malich, Kavárna – sedím, dívám se, pootočil jsem hlavu, 1979-1983
Milan Knížák, Stůl – nestůl, 70. léta 20. stol.
Michael Rittstein, Karkulka, 1986
Ivan Kafka, O mohoucí nemohoucnosti, 1989-1995

 

1. patro
° Mezinárodní umění 20. a 21. století
° Krátkodobé výstavy

Expozice  Mezinárodního umění20. a21. století prezentuje z velké části tvorbu rakouských a německých umělců do roku 1940 – G. Klimta, E. Schieleho,  M. Pechsteina, K. Schmidt-Rottluffa, O. Kokoschky. Dále tvorbu německo-českých umělců E. Orlika, W. Hablika, A. Brömseho, M. Kopfa. V souboru vynikají expresivní díla E. Muncha. Ruskou avantgardu zastupují malby A. Lentulova a Roberta Falka. Soubor španělských umělců je reprezentován malbou J. Miróa, O. Domíngueze, F. Borese, A. Clavého, A. Tàpiese, sochařskými díly H. Moora, G. Manzúa.  K pozdějším  akvizicím ze 70. let náleží např. díla L. Fontany, A. Perilliho, M. Raysse. Z posledních nákupů a darů po roce 1989 je třeba uvést B. Buffeta, J.  Beyuse, B. Vautiera, dále soubor obrazů skupiny New New Painters  nebo čínského umělce Qia Ga.

Nenechte si ujít:

G. Klimt, E. Schiele, E. Munch, O. Kokoschka, J. Miróa A. Tàpies, H. Moora.

 

Mezanin
° Krátkodobé výstavy

Přízemí 
° Krátkodobé výstavy

 


„Highlights“

Karel Purkyně (1834-1968), syn českého fyziologa a přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně, patří mezi nejvýznamnější české malíře 19. století. Následující umělecké generace v něm spatřovaly svého předchůdce a oceňovaly jeho moderní realismus. Emil Filla dokonce označil Karla Purkyně za nejlepšího českého malíře. Psychologicky procítěný portrét je jedním z posledních autorových děl, které zůstalo nedokončeno.


Karel Purkyně, Umělcovy děti, 1868

 

Monumentální obraz „Vražda v domě“ Jakuba Schikanedera (1855-1924) je programovým dílem sociální kritiky a duchovní deziluze v české kultuře „fin de siècle“, konce 19. století. Autor ztvárnil téma tragického osudu ženy v prostředí nelítostného světa moderní civilizace, které souznělo i s dobovou realistickou literaturou. Tento obraz, bravurně zachycující pocit nevysvětlitelného v naturalistickém popisu skutečnosti, se stal jedním z ústředních děl pražské Jubilejní výstavy r. 1891.


Jakub Schikaneder, Vražda v domě, 1890

 

Josef Václav Myslbek (1848-1922), zakladatel novodobého českého sochařství, vytvořil v pražském pomníku sv. Václava na Václavském náměstí a v soše Hudby, realizované pro foyer Národního divadla, svá vrcholná díla. V Hudbě alegorický prvek ustupuje do pozadí, aby nechal promlouvat monumentální plastičnosti a lyricky zabarvenému výrazu.


Josef Václav Myslbek, Hudba, 1907-1912

 

Monumentální obraz „Eliščin most“ od Antonína Slavíčka (1870-1910), nejvýznamnějšího představitele krajinomalby zakladatelské generace českého moderního umění, se řadí k souboru autorových děl inspirovaných Prahou. Slavíček v nich překračuje impresionismus expresivním obsahem díla. Údernost nostalgického tónu, ovládajícího obraz, reflektuje vnitřní rozpoložení tvůrce. Tyto Slavíčkovy obrazy během svého pražského pobytu ve 30. letech obdivoval Oskar Kokoschka.


Antonín Slavíček, Eliščin most, 1906

 

„Obraz z většího cyklu“ Jana Preislera (1872-1918) bývá umělecko-historickou literaturou považován za jeden z prvních moderních českých obrazů 20. století. V mlčenlivém dialogu mladíka – umělce a víly, která ztělesňuje duši, lze spatřovat volnou interpretací mýtu o Orfeovi a Eurydiké. Obraz je prostoupen novou estetikou citového souznění člověka s přírodou. Preisler označil svou velmi autobiograficky laděnou tvorbu za jediný cyklus.


Jan Preisler, Obraz z většího cyklu, 1902

 

Otto Gutfreund (1889-1927) ve svém díle nejkomplexněji rozvinul kubismus v evropském sochařství. Monumentální plastika Úzkost je klíčovým dílem českého kuboexpresionismu. Gutfreund jím tématizoval psychický fenomén, formulovaný na počátku 19. století jako základní životní pocit tehdejšího člověka. Klidný tvar přehodnotil lomy ploch a do sebe narážejícími úhly. Jak sám napsal: „Socha stává se turbinou, která uvádí v pohyb a smršť okolní prostor…“


Otto Gutfreund, Úzkost, 1911-12

 

Obraz Sv. Šebestián patří mezi zásadní díla Bohumila Kubišty (1884-1918), klíčové osobnosti české předválečné avantgardy. Bývá interpretován jako autorovo symbolické ztělesnění osudu umělce, novodobého mučedníka v boji proti nepochopení veřejnosti i kritiky. Zvolená barevná škála podtrhuje symboliku života a smrti. Jedná se o mistrovské dílo českého kuboexpresionismu, naprosto svébytně přehodnocující podněty francouzského kubismu zdůrazněním expresivních a symbolických hodnot.


Bohumil Kubišta, Svatý Šebestián, 1912

 

Jan Zrzavý (1890-1977) patří k tvůrčí generaci, která se již před začátkem prvního desetiletí dvacátého století podílela na vytváření široké základny českého moderního výtvarného projevu. Přitom nepodléhal proměnlivým „módám“ a trendům“ a šel přesvědčeně vlastním směrem, dle svého vyhraněného osobního vidění a cítění. Jeho obrazy jsou formovány básnickým viděním skutečnosti. „Spící lodi“ patří do autorova cyklu bretaňských přístavů. Lyrický motiv bárek brilantně souzní s  minuciózním výtvarným přednesem a konstruktivním budováním forem. Je malířovou meditací o prostotě a vznešnosti francouzské Bretaně.


Jan Zrzavý, Spící lodi, 1935

 

Obraz „Před zrcadlem“ Rudolfa Kremličky (1886-1932), člena skupiny Tvrdošíjní a jednoho z nejvýznamnějších představitelů poválečného klasicismu, je mistrovským dílem jeho výtvarně senzuálního přístupu, zaštítěného hlubokým intelektem. Je zajímavé, že toto dílo je druhou, zmenšenou variantou stejnojmenného obrazu z roku 1920. První studijní kresba k obrazu přitom vznikla již o tři roky dříve. Obraz „Před zrcadlem“ představuje autorovu reakci na dílo J.A. D. Ingrese, jehož odkaz aktualizoval ve 20. letech ve své klasicistní fázi Pablo Picasso.


Rudolf Kremlička, Před zrcadlem, 1926

 

Jindřich Štyrský (1899-1942), jeden z nejvýznamnějších představitelů českého surrealismu, vytvořil monumentální obraz „Z mého deníku“, ještě před založením Skupiny surrealistů v ČSR (1934). Jako by v něm shrnul své dosavadní vývojové fáze tím, že některé z prvků přímo cituje ze své předchozí tvorby. Současně je ale propojuje se surrealistickými neidentifikovatelnými novotvary. Protiváhu k této hře forem tvoří skrytý obsah obrazu. V knize „Sny“ ho autor zařadil mezi práce, které se váží k Druhému snu o Emilii, ústícímu v představu dětského erotického prožitku. Obraz byl koupen do sbírek Moderní galerie (předchůdkyně NG) dva roky po svém vzniku.


Jindřich Štyrský, Z mého deníku, 1933

 

 

 

 

.

 

Otevírací doba
Denně mimo pondělí 10:00-18:00

Vstupné
Základní200 Kč
Snížené100 Kč
Rodinné250 Kč
Školní skupiny20 Kč
Adresa
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7

Doprava
tram č. 1, 5, 26 - stanice Strossmayerovo nám. / tram. 1, 12, 17, 24 - zast. Veletržní palác / metro C - stanice Vltavská.
V okolí Veletržního paláce jsou modré zóny. Zaparkovat lze v boční ulici Heřmanova, kde je oranžová zóna s placeným stáním.
Výstavy
Nejbližší programy
Aktuality

Program nejbližších 7 dní

Čtvrtek
žádné programy
Pátek
žádné programy
Sobota
žádné programy
Pondělí
žádné programy
Úterý
žádné programy
Středa
žádné programy