Veletržní palác


Veletržní palác, klenot české funkcionalistické architektury, je místem, kde se divákovi představuje unikátní soubor českého i zahraničního moderního a současného umění. Jen v rámci stálých expozic je na ploše 13 500 m2 v invenčním architektonickém řešení prezentováno více než 2 000 exponátů mimořádné umělecké hodnoty. Sbírka francouzského a evropského umění, obsahující jedinečná díla nejzvučnějších jmen jako Pablo Picasso, Georges Braque, Auguste Renoir, Vincent van Gogh, Gustav Klimt a mnohých dalších, je sama o sobě pojmem. Postupné budování této kolekce mělo zásadní podíl na formování naší novodobé kultury a výtvarného myšlení. Rozsáhlá expozice českého umění 20. a 21. století je koncipována s důrazem na tvorbu klíčových uměleckých osobností a na konfrontaci jednotlivých směrů a vývojových tendencí. České umění je osvětleno v těch kvalitách, které zakládají jeho světovost a současně ukazují specifika výtvarné kultury vzniklé v srdci Evropy. Obraz doby dokreslují ukázky architektury, nábytku, uměleckého řemesla, designu a scénografie. Nechybí ani fotografie, kresby a grafiky, soustředěné v grafických kabinetech. Dalším magnetem jsou krátkodobé výstavy nejrůznějšího tématického zaměření. Ve sféře současného umění je cílem zrcadlit co nejširší spektrum současných snah a trendů.

Sbírka moderního a současného umění ve Veletržním paláci je integrální součástí českého kulturního dědictví, svým významem a uměleckým bohatstvím poutající (i díky bohatým doprovodným programům) domácí i zahraniční návštěvníky všech věkových kategorií.

 

 

5. patro 

Krátkodobé výstavy

 

4. patro

Česká moderna I, 1890-1930

 

Poutavý příběh českého moderního umění začíná v rámci ucelenosti a vývojových souvislostí poukazem na jeho genezi již od poloviny 19. století. Představena jsou díla od Josefa Mánesa, Josefa Navrátila, Karla Purkyně, jejichž dílo předznamenávalo úkoly, které řešily další umělecká pokolení, autoři generace Národního divadla, reprezentující ideu vlastenectví (Mikoláš Aleš, F. Ženíšek, J. V Myslbek, V. Hynais, J. Schikaneder ad.), tvůrci secesně-symbolistních vizí (A. Mucha, M. Pirner, F. Bílek ad.). Zakladatelská generace českého moderního umění je reprezentována jmény Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Jana Preislera, Maxe Švabinského ad. Jednou z nejvýznamnějších částí stálé expozice je prezentace rozsáhlého souboru děl Františka Kupky, zachycující jeho svébytnou cestu od symbolismu k abstrakci, která dala formám nové významy. Jedná se o nejucelenější kolekci Kupkova díla na světě. Na ochozu a v respiriu se nachází expozice architektury a užitého umění 19. století.

 

 

Nenechte si ujít:

 

Josef Mánes, Prapor Jednoty Říp v Roudnici, 1863-1864

Karel Purkyně, Umělcovy děti, 1868 

Jakub Schikaneder, Vražda v domě, 1890

Alfons Mucha, Podobizna Josephine Crane-Bradley jako Slavie, 1908

Josef Václav Myslbek, Hudba, 1907-1912

Antonín Slavíček, Eliščin most, 1906

Jan Preisler, Obraz z většího cyklu, 1902

František Kupka, Dvoubarevná fuga (Amorfa), 1912

František Kupka, Vertikální plány III, 1912-1913

 

3. patro

Česká moderna II, 1900-1930

Francouzské umění 19. a 20. století

 

První část expozice českých avantgard 1. třetiny 20. stol. je věnována monografickým profilům představitelů tzv. generace Osmy a Skupiny výtvarných umělců. Tvorba Emila Filly, Bohumila Kubišty, Antonína Procházky, Otakara Kubína, Otty Gutfreunda zachycuje provázanost expresivních tendencí s úsilím o jasný, konstruktivní řád kubismu. Samostatný prostor je vyhrazen uplatnění kubismu v architektuře, designu a užitém umění, jako výraznému českému specifiku. Reprezentativními soubory je představeno dílo umělců skupiny Tvrdošíjní (Jan Zrzavý, Václav Špála. Josef Čapek, Rudolf Kremlička), zformované na počátku první světové války, citlivě vyvažující tradici a moderní tvůrčí vidění. Rezonance sociálního cítění ve 20. letech je zachycena v žánru sociálně-civilistní malby a plastiky. Ochoz je věnován prezentaci architektury, scénografie a průmyslového designu 1900 1930. Samostatnou pozornost zaslouží expozice stylu Art deco v respiriu.

 

Nenechte si ujít:

 

Otto Gutfreund, Úzkost, 1911-12

Emil Filla, Čtenář Dostojevského, 1907

Emil Filla, Salome, 1911-12

Bohumil Kubišta, Svatý Šebestián, 1912

Antonín Procházka, Zátiší – Kytice růží, 1921

Jan Zrzavý, Kleopatra, 1942-1957

Josef Čapek, Černošský král, 1920

Rudolf Kremlička, Před zrcadlem, 1926

Václav Špála, Na Otavě před bouří, 1929

 

 

Sbírka francouzského umění představuje významný, reprezentativní soubor malířských a sochařských děl A. Rodina, E. Delacroixe, francouzských krajinářů C. Corota, Th. Rousseaua, impresionistů C. Moneta, C. Pissarra, A. Renoira a umělců, kteří otvírali cestu modernímu umění: P. Cézanna, P. Gauguina, V. van Gogha či G. Seurata. Dále pak unikátní kubistická díla P. Picassa, G. Braqua  a tvorbu autorů utvářející se zejména v pařížském prostředí20. a30. let 20. století – A. Deraina, M. Chagalla, P. Bonnarda, M. Vlamincka, sochařů Ch. Despiaua, H. Laurense a dalších.

 

Nenechte si ujít:

A. Renoir, E. Delacroix, A. Rodin, V. van Gogh, P. Gauguin, P. Picasso

 

 Více o přednáškách a doprovodných programech zde: Cyklus komentovaných prohlídek k 90. výročí založení Sbírky francouzského umění 19. a 20. století


2. patro

Česká moderna III (od roku 1930)

České současné umění

 

Díla Jindřicha Štyrského a Toyen manifestují postupný přerod artificialismu v poetiku surrealismu. Imaginativní tvorba 30. let, volně se k surrealismu vážící, je zastoupena díly Františka Janouška, Josefa Šímy, Vincence Makovského ad. Tradiční hranice sochařského projevu překročil ve svých světelně-kinetických realizacích Zdeněk Pešánek. Samostatné úseky jsou věnovány abstraktním tendencím 30. let či avantgardní fotografii. Období čtyřicátých let zastupují např. práce autorů Skupiny42 avýrazných solitérů (Z. Rykr, K. Černý, A. Diviš ad). „Obnovenou modernu“ 50. let reprezentují díla Mikuláše Medka, Libora Fáry, Zbyňka Sekala ad. Další části expozice mapují výtvarné tendence od 60. let do současnosti (např. Informel, Akční umění, Nová citlivost, Česká groteska, postmoderna). Na ochozu se divák seznámí s prezentací architektury, scénografie, designu a vybraných děl výtvarného umění od roku 1980 do současnosti. Respirium je věnováno aktuální výtvarné tvorbě.

 

 

Nenechte si ujít:

 

Toyen, Fjordy, 1928

Jindřich Štyrský, Z mého deníku, 1933

Josef Šíma, Torzo v krajině, 1932

Karel Černý, Oplakávání, 1945

Mikuláš Medek, Velké jídlo, 1951-1956

Karel Nepraš, Velký dialog, 1966

Zdeněk Sýkora, Linie č. 50, 1988

Karel Malich, Kavárna – sedím, dívám se, pootočil jsem hlavu, 1979-1983

Milan Knížák, Stůl – nestůl, 70. léta 20. stol.

Michael Rittstein, Karkulka, 1986

Ivan Kafka, O mohoucí nemohoucnosti, 1989-1995

 

 

1. patro

Mezinárodní umění 20. a 21. století

Krátkodobé výstavy

 

Expozice  Mezinárodního umění20. a21. století prezentuje z velké části tvorbu rakouských a německých umělců do roku 1940 – G. Klimta, E. Schieleho,  M. Pechsteina, K. Schmidt-Rottluffa, O. Kokoschky. Dále tvorbu německo-českých umělců E. Orlika, W. Hablika, A. Brömseho, M. Kopfa. V souboru vynikají expresivní díla E. Muncha. Ruskou avantgardu zastupují malby A. Lentulova a Roberta Falka. Soubor španělských umělců je reprezentován malbou J. Miróa, O. Domíngueze, F. Borese, A. Clavého, A. Tàpiese, sochařskými díly H. Moora, G. Manzúa.  K pozdějším  akvizicím ze 70. let náleží např. díla L. Fontany, A. Perilliho, M. Raysse. Z posledních nákupů a darů po roce 1989 je třeba uvést B. Buffeta, J.  Beyuse, B. Vautiera, dále soubor obrazů skupiny New New Painters  nebo čínského umělce Qia Ga.

 

Nenechte si ujít:

G. Klimt, E. Schiele, E. Munch, O. Kokoschka, J. Miróa A. Tàpies, H. Moora.

 

Mezanin

Krátkodobé výstavy

 

Přízemí 

Krátkodobé výstavy

 

 

 

„Highlights“

 

foto Karel Purkyně, Umělcovy děti, 1868, O 4679

 

Karel Purkyně (1834-1968), syn českého fyziologa a přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně, patří mezi nejvýznamnější české malíře 19. století. Následující umělecké generace v něm spatřovaly svého předchůdce a oceňovaly jeho moderní realismus. Emil Filla dokonce označil Karla Purkyně za nejlepšího českého malíře. Psychologicky procítěný portrét je jedním z posledních autorových děl, které zůstalo nedokončeno.

 

foto Jakub Schikaneder, Vražda v domě, 1890, O 5736

 

Monumentální obraz „Vražda v domě“ Jakuba Schikanedera (1855-1924) je programovým dílem sociální kritiky a duchovní deziluze v české kultuře „fin de siècle“, konce 19. století. Autor ztvárnil téma tragického osudu ženy v prostředí nelítostného světa moderní civilizace, které souznělo i s dobovou realistickou literaturou. Tento obraz, bravurně zachycující pocit nevysvětlitelného v naturalistickém popisu skutečnosti, se stal jedním z ústředních děl pražské Jubilejní výstavy r. 1891.

 

foto Josef Václav Myslbek, Hudba, 1907-1912, P 2504

 

Josef Václav Myslbek (1848-1922), zakladatel novodobého českého sochařství, vytvořil v pražském pomníku sv. Václava na Václavském náměstí a v soše Hudby, realizované pro foyer Národního divadla, svá vrcholná díla. V Hudbě alegorický prvek ustupuje do pozadí, aby nechal promlouvat monumentální plastičnosti a lyricky zabarvenému výrazu.

 

foto Antonín Slavíček, Eliščin most, 1906, O 3077

Monumentální obraz „Eliščin most“ od Antonína Slavíčka (1870-1910), nejvýznamnějšího představitele krajinomalby zakladatelské generace českého moderního umění, se řadí k souboru autorových děl inspirovaných Prahou. Slavíček v nich překračuje impresionismus expresivním obsahem díla. Údernost nostalgického tónu, ovládajícího obraz, reflektuje vnitřní rozpoložení tvůrce. Tyto Slavíčkovy obrazy během svého pražského pobytu ve 30. letech obdivoval Oskar Kokoschka.

 

 

foto Jan Preisler, Obraz z většího cyklu, 1902, O 3322

 

„Obraz z většího cyklu“ Jana Preislera (1872-1918) bývá umělecko-historickou literaturou považován za jeden z prvních moderních českých obrazů 20. století. V mlčenlivém dialogu mladíka – umělce a víly, která ztělesňuje duši, lze spatřovat volnou interpretací mýtu o Orfeovi a Eurydiké. Obraz je prostoupen novou estetikou citového souznění člověka s přírodou. Preisler označil svou velmi autobiograficky laděnou tvorbu za jediný cyklus.

 

foto  Otto Gutfreund, Úzkost, 1911-12, P 4892

 

Otto Gutfreund (1889-1927) ve svém díle nejkomplexněji rozvinul kubismus v evropském sochařství. Monumentální plastika Úzkost je klíčovým dílem českého kuboexpresionismu. Gutfreund jím tématizoval psychický fenomén, formulovaný na počátku 19. století jako základní životní pocit tehdejšího člověka. Klidný tvar přehodnotil lomy ploch a do sebe narážejícími úhly. Jak sám napsal: „Socha stává se turbinou, která uvádí v pohyb a smršť okolní prostor…“

 

foto Bohumil Kubišta, Svatý Šebestián, 1912, O 3530

 

Obraz Sv. Šebestián patří mezi zásadní díla Bohumila Kubišty (1884-1918), klíčové osobnosti české předválečné avantgardy. Bývá interpretován jako autorovo symbolické ztělesnění osudu umělce, novodobého mučedníka v boji proti nepochopení veřejnosti i kritiky. Zvolená barevná škála podtrhuje symboliku života a smrti. Jedná se o mistrovské dílo českého kuboexpresionismu, naprosto svébytně přehodnocující podněty francouzského kubismu zdůrazněním expresivních a symbolických hodnot.

 

foto Jan Zrzavý, Spící lodi, 1935, O 3533

 

Jan Zrzavý (1890-1977) patří k tvůrčí generaci, která se již před začátkem prvního desetiletí dvacátého století podílela na vytváření široké základny českého moderního výtvarného projevu. Přitom nepodléhal proměnlivým „módám“ a trendům“ a šel přesvědčeně vlastním směrem, dle svého vyhraněného osobního vidění a cítění. Jeho obrazy jsou formovány básnickým viděním skutečnosti. „Spící lodi“ patří do autorova cyklu bretaňských přístavů. Lyrický motiv bárek brilantně souzní s  minuciózním výtvarným přednesem a konstruktivním budováním forem. Je malířovou meditací o prostotě a vznešnosti francouzské Bretaně.

 

foto Rudolf Kremlička, Před zrcadlem, 1926,  O 3276

 

Obraz „Před zrcadlem“ Rudolfa Kremličky (1886-1932), člena skupiny Tvrdošíjní a jednoho z nejvýznamnějších představitelů poválečného klasicismu, je mistrovským dílem jeho výtvarně senzuálního přístupu, zaštítěného hlubokým intelektem. Je zajímavé, že toto dílo je druhou, zmenšenou variantou stejnojmenného obrazu z roku 1920. První studijní kresba k obrazu přitom vznikla již o tři roky dříve. Obraz „Před zrcadlem“ představuje autorovu reakci na dílo J.A. D. Ingrese, jehož odkaz aktualizoval ve 20. letech ve své klasicistní fázi Pablo Picasso.

 

foto Jindřich Štyrský, Z mého deníku, 1933, O 3500

 

Jindřich Štyrský (1899-1942), jeden z nejvýznamnějších představitelů českého surrealismu, vytvořil monumentální obraz „Z mého deníku“, ještě před založením Skupiny surrealistů v ČSR (1934). Jako by v něm shrnul své dosavadní vývojové fáze tím, že některé z prvků přímo cituje ze své předchozí tvorby. Současně je ale propojuje se surrealistickými neidentifikovatelnými novotvary. Protiváhu k této hře forem tvoří skrytý obsah obrazu. V knize „Sny“ ho autor zařadil mezi práce, které se váží k Druhému snu o Emilii, ústícímu v představu dětského erotického prožitku. Obraz byl koupen do sbírek Moderní galerie (předchůdkyně NG) dva roky po svém vzniku.

 

 

 

 

.

 

Otevírací doba
Denně mimo pondělí 10:00-18:00

Vstupné
Základní200 Kč
Snížené100 Kč
Rodinné250 Kč
Školní skupiny20 Kč
Adresa
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7

Doprava
tram č. 1, 5, 26 - stanice Strossmayerovo nám. / tram. 1, 12, 17, 24 - zast. Veletržní palác / metro C - stanice Vltavská.
Změna trasy linky v úseku Nádraží Holešovice - Veletržní palác: V denním provozu budou zavedeny linky náhradní autobusové dopravy X24 (v trase Nádraží Holešovice – Výstaviště Holešovice – Veletržní palác), která bude v provozu pouze v omezeném rozsahu.
V okolí Veletržního paláce jsou modré zóny. Zaparkovat lze v boční ulici Heřmanova, kde je oranžová zóna s placeným stáním.
Výstavy
Nejbližší programy
Aktuality

Program nejbližších 7 dní

Pátek
žádné programy
Sobota
žádné programy
Neděle
žádné programy
Pondělí
žádné programy
Úterý
žádné programy