František Ženíšek (1849–1916)


Datum konání: 09.12.2005 - 02.04.2006

František Ženíšek patřil k představitelům poslední generace „vlasteneckých umělců“, která se do dějin českého výtvarného umění zapsala zejména výzdobou Národního divadla a Národního muzea, nadšenou interpretací národně buditelských idejí, tak příznačných pro 19. století a málo chápaných v dobách pozdějších.

Syn zámožné pražské kupecké rodiny absolvoval na přání rodičů reálku a zároveň se soukromě učil základům malířství u Karla Javůrka. Studoval nejprve u Eduarda Engertha: v letech 1863–1865 na Akademii v Praze a v období 1865–1866 na Akademii ve Vídni. Na pražskou Akademii se vrátil, aby v letech 1866–1874 pokračoval ve studiu u Josefa Matyáše Trenkwalda a Jana Sweertse. Roku 1875 odešel přes Vídeň do Belgie, kde s Bohumírem Roubalíkem maloval podle Sweertsových návrhů nástěnné obrazy v sále městské radnice v Courtray; tam ho ovlivnila historická malba belgické školy. V letech 1875–1877 s Josefem Tulkou a s Maxem Pirnerem prováděl podle Trenkwaldových skic kartony pro okna Votivního kostela ve Vídni. Roku 1877 měl v Praze společný ateliér s Antonínem Chittussim.

V roce 1878 navštívil Paříž a rok poté s Mikolášem Alšem Itálii. Po návratu začala práce na soutěžních návrzích pro Národní divadlo a na jejich realizaci. V roce 1884 pobýval společně s Josefem Šebestiánem Daubkem, přítelem a hlavním objednavatelem svých obrazů, v Holandsku. V letech 1885–1896 byl členem profesorského sboru pražské Uměleckoprůmyslové školy (s Jakubem Schikanederem jako asistentem) a v letech 1896–1915 pražské Akademie. Odchoval celou řadu žáků, také svého syna Františka.

Ženíšek byl na konci 19. století vyhledávaným portrétistou a podobizny tvoří podstatnou část celé jeho tvorby. Vynikl jako kreslíř a malíř historických a alegorických výjevů – k nejznámějším patří Oldřich a Božena nebo Záhuba adamitů – a při výzdobě Národního divadla v Praze jako představitel monumentální malby. Z monumentálních pražských zakázek jmenujme ještě alespoň návrhy vitráží pro okna kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně nebo výzdobu Grégrova sálu Obecního domu ze závěru jeho tvorby.

S odstupem jednoho století a na základě prvního rozsáhlejšího zpracování Ženíškova díla, kdy jsme se snažili o nezaujatý pohled oproštěný od všech dobových soudů a vazeb, můžeme snad konstatovat, že Ženíška charakterizovala vytrvalá pracovní kázeň a píle, schopnost srozumitelně a přitažlivě ztvárnit výtvarné ideály a požadavky tehdejší doby a zejména virtuózní zručnost kresby, tehdy velmi ceněná. Ženíšek patřil k těm umělcům, kteří vytvářeli vysokou úroveň české kresby poslední třetiny 19. století. Ve své tvorbě – malířské i kresebné – vycházel z akademismu středoevropského poučení, ale se silným akcentem domácí tradice, zřejmá byla jeho návaznost na dílo Josefa Mánesa, kterou stále zdůrazňoval. Viditelné jsou však i vlivy vídeňské klasicizující renesance a francouzského klasicismu. Ženíšek velmi obdivoval Ingrese a podle jeho vzoru povýšil kresbu na hlavní výrazový prostředek, kdežto barva měla v podstatě kolorující úlohu.
Výstavu doprovází obsáhlý katalog (256 stran), 950,- Kč.

Výstava je otevřena od 9. prosince 2005 do 2. dubna 2006, denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Adresa: Valdštejnská jízdárna, Valdštejnská 3, 110 00 Praha 1
Vstupné:
Základní 100,- Kč, snížené 50,- Kč, rodinná vstupenka 150,- Kč

Stálé expozice

Program nejbližších 7 dní

Čtvrtek
15:30 - 17:00
Výtvarný ateliér
17:00 - 17:50
Mongol móda
Pátek
žádné programy
Pondělí
žádné programy
Úterý
žádné programy
Středa
žádné programy