Ludvík Kuba - Poslední impresionista

Ludvík Kuba – Poslední impresionista

Výstavu připravila Národní galerie v Praze, Sbírka umění 19. století

Autorka koncepce a kurátorka: Veronika Hulíková

Architektonické řešení: SGL Projekt: Jiří Javůrek, Silvie Bednaříková

Grafické řešení: Štěpán Malovec

Doprovodný program: Lektorské oddělení Sbírky umění 19. století

Místo konání: Salmovský palác

Datum konání: 29. listopadu 2013 – 6. dubna 2014

K 150. výročí narození Ludvíka Kuby (1863–1956) připravila Národní galerie
v Praze – Sbírka umění 19. století malířovu soubornou výstavu. Cílem projektu je připomenout poněkud opomíjenou postavu českého umění. Kubova výtvarná tvorba
je mimořádně rozsáhlá a o to impozantnější, připočteme-li ještě jeho bohatou činnost etnografa, spisovatele a sběratele čínského umění. Přesto jeho dílo chybí, nebo
je zastoupeno jen okrajově, v přehledech českého umění přelomu 19. a 20. století. Poslední Kubova souborná výstava se v Národní galerii uskutečnila v roce 1968
a poslední umělcova monografie vyšla dokonce v roce 1946. Příčin opomíjení jeho tvorby je patrně několik. Jednou z nich je skutečnost, že Kubovo dílo se v letech 1893–1911 vyvíjelo mimo hlavní proud českého umění a i po návratu zůstal malíř solitérem.
Druhým faktem, ztěžujícím přístup ke Kubovi, je rozptýlení rozsáhlého díla mezi galerijní, muzejní a soukromé sbírky. Z kreseb a maleb uložených ve státních či krajských sbírkách nelze reprezentativní Kubovu výstavu sestavit, neboť zásadní díla
se nacházejí v soukromých sbírkách. Současná přehlídka, která vznikla díky řadě soukromých sběratelů a především díky vstřícnosti rodiny Ludvíka Kuby, představuje průřez děl od konce 19. století až do padesátých let 20. století, včetně obrazů a kreseb, které ještě nikdy nebyly na veřejnosti vystaveny.

Podle data narození je Ludvík Kuba o málo starším současníkem Luďka Marolda (1865–1898), Karla Vítězslava Maška (1865–1927) či Jana Františka Gretsche (1866–1894) – malířů, kteří na uměleckou scénu vstoupili ve druhé polovině osmdesátých let 19. století. Kuba tak učinil až s desetiletým zpožděním, společně s autory narozenými v sedmdesátých letech (např. Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem, Milošem Jiránkem). Jeho cesta k malířství byla dlouhá a komplikovaná. Původně se měl stát učitelem, ale z dráhy kantora na venkovské škole jej svedl zájem o lidovou píseň. V roce 1884 začal vydávat sbírku lidových písní Slovanstvo ve svých zpěvech. Za tímto účelem podnikal cesty do srbské Lužice, na Balkán a Podkarpatskou

Rus. Zápisky z cest, později knižně vydané, doplňoval drobnými kresbami a akvarely. Výtvarné vzdělání získal nejprve soukromým studiem u Karla Liebschera a na počátku devadesátých let studoval krátce i v ateliéru Maxe Pirnera na pražské Akademii. Problémy s financováním rozsáhlého melografického díla ho přivedly k radikální změně, v roce 1893 odjel do Paříže s cílem věnovat se výhradně malířství. V letech 1893–1895 tam navštěvoval soukromou Académie Julian, ale největším ziskem byla možnost studovat díla impresionistů.

Z uměleckého hlediska pro něj byla zásadním obdobím léta 1896–1904 strávená v Mnichově, kde studoval v soukromé škole slovinského malíře Antona Ažbeho. Velký vliv na něj měli především jeho spolužáci – skupina ruských umělců v čele s V. Kandinským a A. Javlenským. V té době žila mnichovská umělecká scéna rušným a neklidným životem a na Kubu přirozeně působily i další okolnosti mimo školní ateliér, například výstavy nedávno založené Mnichovské secese, kde vystavovali němečtí impresionisté: Fritz von Uhde, Lovis Corinth, Max Liebermann. Všechny tyto vlivy přinesly do Kubovy tvorby významné změny: uvolněný štětcový rukopis, hraničící v některých dílech až s expresivním výrazem, hlavním malířským problémem se stalo barevné řešení obrazu. Z Mnichova se Kuba přestěhoval do Vídně a úspěšně se začlenil do zdejší umělecké scény. Stal se členem a jednatelem uměleckého spolku Hagenbund, na jehož výstavách pravidelně vystavoval. Letní měsíce trávil v Březnici u Příbrami, kde mu inspiraci poskytla zahrada u domku manželčiných rodičů. Právě v pohledech do zahradních zákoutí a intimních rodinných výjevech z vídeňského bytu Kuba naplno rozvinul osobitý impresionistický rukopis.

V roce 1911 se Kuba vrátil natrvalo do Čech. Po 1. světové válce znovu obnovil práce na vydávání sbírky slovanských písní a v letech 1922–1929 podnikl
za tímto účelem cesty do Makedonie, Srbska, Podkarpatské Rusi a srbské Lužice
a tentokrát také současně maloval. V rozsáhlém souboru pláten zachytil mizející kulturu – kroje, architekturu i místní tradice. K výtvarně nejpůsobivějším patří portréty žen
v krojích, které vznikaly během pouhých několika hodin pózování modelů. Kuba zde uplatnil dosavadní zkušenosti, suverénní práci se štětcem i s barvami. V roce 1929
se mu podařilo –po 45 letech od započetí– dokončit vydávání sbírky slovanských písní
a opět se začal intenzivně věnovat malbě, během třicátých a čtyřicátých let vznikl početný soubor zátiší a pohledů do zahrad, výjimečná je také řada více než čtyřiceti autoportrétů.

Impresionistický způsob malby, který na Kubových plátnech našel znovu uplatnění v plném rozsahu, souzněl nejen s jeho vnímáním skutečnosti,
ale s přesvědčením, že „barvy, ty musejí na paletě zářit a zrovna tak musejí zářit
na obrazech, z nich se obraz musí tkát a ne míchat". I po třiceti letech od prvních zahradních interiérů mají jeho plátna stejnou energii i lehkost štětcového rukopisu
a práce s barevnou skvrnou je ještě svobodnější. V poslední etapě jeho tvorby,
tj. v letech 1940–1956, se Kubův malířský rukopis již výrazněji neproměnil, dosáhl
ale pozoruhodných kvalit.

V roce 1933 oslavil Kuba sedmdesáté narozeniny a série výstav, které se při této příležitosti konaly, mu přinesly oficiální uznání za výtvarné dílo i od odborné veřejnosti. Události 2. světové války nesl Kuba velmi těžce, paradoxně se mu však ve válečných letech dostávalo stále větší pozornosti a úspěchů u veřejnosti a jeho díla se stala na uměleckém trhu velmi žádanými.

9. listopadu 1945 udělila nově ustavená vláda Ludvíku Kubovi –jako prvnímu malíři– titul národního umělce. Ocenění s sebou v padesátých letech neslo i tíhu politické angažovanosti. Kuba se s tím vyrovnal se ctí, osobně ani o veřejné angažování nestál. Shodou okolností se však jeho plátna malovaná v letech 1946–1949 na statku
u Vojtěchových v Hostíni stala součástí všech přehlídek nového poválečného umění
a zcela zastínila předchozí umělcovu tvorbu. Poslední díla vytvořil Ludvík Kuba v roce 1955, o rok později zemřel ve věku 93 let.

Publikace vydaná k výstavě:

Ludvík Kuba – Poslední impresionista

Autoři: Veronika Hulíková, Petr Kaleta, Jiřina Langhammerová, Petr Štembera

Obsáhlá monografie s řadou nepublikovaných materiálů a dobových fotografií mapuje
v několika kapitolách vývoj Kubova díla, jeho cesty do srbské Lužice, na Balkán a také dosud zcela opomíjenou plakátovou tvorbu. Rozsáhlá obrazová příloha přináší přes 300 fotografií kreseb, pastelů a olejů.

V českém jazyce s anglickým resumé.

Životopisný přehled

16. 4. 1863 Ludvík Gustav Kuba se narodil v Poděbradech jako druhé ze třinácti dětí manželů Ludvíka a Anny Kubových

1876 pokus o vstup na pražskou malířskou Akademii, z finančních důvodů se rodiče rozhodli dát syna vystudovat na učitele

1877–1879 studium na varhanické škole v Praze

1879–1883 studium na učitelském ústavu v Kutné Hoře

1883–1885 působil jako učitel

1884 vydal první sešit sbírky Slovanstvo ve svých zpěvech

1885 opustil dráhu učitele, přestěhoval se do Poděbrad a věnoval se pouze melografické práci, cesta na Slovensko

1886 cesta do srbské Lužice, do Haliče a na Rus

1887 cesta na Rus

1888 cesta do Slovinska, začal navštěvovat soukromou malířskou školu Karla Liebschera v Praze

1889 cesta do slovinských Korutan a jižního Štýrska a do Charvátska

1890 cesta do Černé Hory a Dalmácie

1891 cesta do Černé Hory

vstoupil jako hospitant do ateliéru Maxe Pirnera na pražské Akademii

1892 cesta do Dalmácie

1893 v létě cesta do Bosny a Hercegoviny z finančních důvodů přerušil vydávání Slovanstva, na podzim odjel do Paříže, kde studoval na soukromé Académie Julian

1894 cesta do Bulharska

1895 opustil Paříž, cesta do Srbska

7. října se oženil s Olgou Joujovou, na podzim se manželé přestěhovali do Mostaru

1896–1904 pobyt v Mnichově, studoval v soukromé malířské škole Antona Ažbeho

1904 29. října se manželům Kubovým narodil syn Ludvík Mario

v prosinci se rodina přestěhovala do Vídně

1904–1911 pobyt ve Vídni

1910 cesta do Itálie

1911 na jaře se vrátil natrvalo do Čech

1922 malířská cesta do srbské Lužice

Hudební matice Umělecké besedy se ujala péče o pokračování vydávání Slovanstva

1923 druhá malířská cesta do srbské Lužice

1925 cesta do Srbska a Makedonie

1927 cesta do Srbska, Makedonie a na Slovensko

1928 cesta do Bulharska a na Slovensko

1929 cesta na Slovensko a Podkarpatskou Rus

dokončeno vydávání Slovanstva

1945 zvolen čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze

9. listopadu 1945 udělila vláda Ludvíku Kubovi titul národního umělce

1956 30. listopadu zemřel ve věku 93 let

Vstupné na výstavu:

Základní 100 Kč

Snížené 50 Kč

Rodinné 150 Kč

Partneři výstavy:

Railreklam, JCDecaux, Magistrát hl. m. Prahy, Galerie Kodl, České přístavy, a. s.,

Mediální partneři:

Česká televize, Český rozhlas, Lidové noviny, Prague Events Calendar, Anopress IT

Technologický partner:

Samsung

Salmovský palác

Hradčanské nám. 2

118 00 Praha 1

Tiskové zpravodajství ze dne 28. 11. 2013

KONTAKT PRO NOVINÁŘE:
Eva Kolerusová, tisková mluvčí, tel.: 222 321 459, mob.: 724 501 535
e-mail: kolerusova@ngprague.cz

 

Expozice
Umění 19. století od klasicismu k romantismu
Salmovský palác, Hradčanské náměstí 2, Praha 1 - Hradčany
Více informací
Stálé expozice

Program nejbližších 7 dní

Pátek
žádné programy
Sobota
Pondělí
žádné programy
Úterý
16:30 - 18:00
Od gotiky po romantismus
Středa