Kurátoři: Fan Di'an, Deng Feng

Koordinátorka výstavy za Národní galerii: Svetlana Michajlová

Při příležitosti 60. výročí diplomatických styků mezi Čínskou lidovou republikou a Českou republikou navázaly kulturní a umělecké kruhy obou zemí plodnou kulturní spolupráci a bilaterální výměnu informací. Rozsáhlá výstava „Otevřená vize", představující současné výtvarné umění Číny a pořádaná ve spolupráci Národní galerii Číny a Národní galerie v Praze, v této oblasti zahájila novou kapitolu a znamená první kolo uměleckého rozhovoru. V Číně se pak zanedlouho uskuteční výstava současného českého umění.

Výstava, jejímž hlavním tématem je „otevřená vize", má velký význam, neboť většina vybraných děl vznikla po zavedení reforem v Číně a otevírání se země světu, a to především za poslední dvě desetiletí. Představená díla jsou z oblasti tušové malby, olejomalby, fotografie a dalších médií a dokládají pestrost a propojenost čínského umění. Lze právem říci, že současné čínské umění nastoluje specifický kulturní status a duchovní systém jak navázáním na minulost, tak rozvojem do budoucna. Výstava je založena na otevřeném, integrálním prostředí čínské společnosti, na jejím hlubokém zakotvení v dějinách, na schopnosti realistického pohledu a na vztahu mezi „přírodou, městem a zaměřením na člověka", aby tak vyjádřila aktivní roli současného čínského umění na pozadí epochálních změn. Odráží dnešní proměny čínského tradičního pohledu na přírodu i kulturní skutečnost městské reality a filozofické otázky spojené s lidskou existencí.
Jediná výstava sice nedokáže postihnout rozmanitost a složitost umění dnešní Číny, naznačuje však alespoň jejího otevřeného ducha a mezinárodně orientovaný umělecký názor. Díky takové otevřené, interaktivní a přátelské komunikaci a mezinárodnímu kontextu je současné umění stále živější a zralejší.

Ma Shulin - náměstek ředitele Národní galerii Číny

Čínský drak a evropská princezna

Současná čínská malba se v posledních desetiletích vyrovnává s vlivy tzv. západní kultury (to znamená evropské, poněvadž tam je její základ, až mnohem později derivovaný v severní Americe). Náhlé přijetí odlišných principů, a to nejen formálních - jde v podstatě o změnu vnímání životních hodnot, způsobilo v čínském umění bouři, která ještě neskončila. Během velmi krátké doby (cca od poloviny 80. let 20. století) se v čínském umění projevily vlivy všech proudů euroamerického umění od impresionismu až po současnost. Generace čínského „uměleckého obrození" se naráz zmocnila exprese, popartu, akčního umění a objevila přitažlivost otevřené politické i sexuální konfese. Tímto velkým chvatem a propojením až zmatením nejrůznějších technik, materiálů a především způsobů uvažování, vznikaly osobité čínské postoje zbavující se tradice a reagující na současný svět, jehož měnící se podobu čínská společnost spoluvytváří.

Současná čínská umělecká tvorba se tak stala zajímavým hráčem ve světovém umění. Současně s rapidně rostoucí ekonomikou se z umění stává „bubble economy", jejíž osud je pro budoucnost nejistý, ale v současnosti významný.

Odklon od tradice ještě nekončí, určitě bude pokračovat dál, ale věřím, že se čínští umělci skrze nabytou svobodu budou vracet (svobodně, dobrovolně a možná nevědomky) k principům, které po tisíciletí udržovaly v Číně společenskou mravnost, jež je nám možná cizí, ale která musela být velmi silná, když vydržela tak dlouho.

Jsem přesvědčen, ze po vyvanutí okouzlení z nárazu západních vlivů, kde je především akcentován subjekt, kde osobní pocity až vášně převládají nad obecnými řešeními problémů společnosti, dojde k určitému návratu k čínské tradici. Nemyslím, že by se opět vrátila klasická čínská malba na papírových svitcích s danými kánony, ale nějak (a nechci předjímat jak) se tisíciletá tradice čínské kultury a umění v dílech současných (nebo jemně budoucích) tvůrců určitě znovu projeví. To není polemika s tím, co se děje. Naopak. Taková naděje jen potvrzuje odvahu současných snah.

Milan Knížák - generální ředitel Národní galerii v Praze