Minulé
Výběr z českého sochařství 1995-2005
- Místo: Veletržní palác (Kontakty)
- Datum konání: 28.10.2005 - 19.04.2006
- Typ akce: Výstava
ochoz mezaninu Veletržního paláce
Kurátorka: Karolína Dolanská
Říkají nový jazyk, a mají na mysli nová slova a věty; já říkám nový jazyk, a myslím nová písmena. Neznámý autor
Socha v tradičním slova smyslu se v posledních několika desetiletích téměř vytratila z našeho povědomí. Mnoho soch nevznikalo, neexistoval žádný výrazný nebo zřetelný sochařský styl a nebylo zcela jasné, co vlastně socha je a co je jejím námětem. "Výběr z českého sochařství 1995-2005" je více reflexí těchto otázek než odpovědí na ně. Má proto jako celek charakter skici. V jistém smyslu je to však výběr specifický - všechna díla zde přítomná jsou si v něčem podobná a společně se také podílejí na atmosféře, jež ovládá jimi sdílený prostor.
Lze říci, že se jedná vesměs o díla, která existují mimo módní proud konceptuálního intelektualismu, jenž ovládl umění posledních desetiletí tak, že se ztrácel rozdíl mezi uměním a jazykem, dílem a myšlenkou. Umělecká díla byla nahraditelná slovy (celými větami, odstavci) a stávala se bravurní ilustrací hry s jazykem samým, kde koncept existoval odděleně od umělecké tvorby.
Přítomná díla jsou výrazem toho, že konceptuální jazyk takto v umění používaný je vyčerpán. Uvízl v rovině manýristických hrátek a zručné manipulace výrazových prostředků již existujících a mnohokrát použitých, a získal proto nádech jisté dekadence.
Každé ze zde přítomných děl se podílí na hledání nového vizuálního jazyka, nového způsobu vyjadřování. K tomu, aby byl tento jazyk čerstvý, bez stereotypů, ideologických a filozofických nánosů a zátěží, je třeba hledat novou vizuální abecedu.
V reakci na zintelektualizované fráze lze přítomná díla, v jejich zjevné a neskrývané naivitě, chápat na úrovni písmen nějakého ještě nedefinovaného obrázkového písma. Není jasné, jestli abeceda, na jejímž utváření se podílejí, se stane základem nového jazyka a smysluplné komunikace. Hledání je zatím jen intuitivní. Díla nic nedeklarují, neohlašují se jako avantgarda, nevyhlašují nikomu válku. Neurážejí ani nepodceňují diváka, neunavují. Naopak, zvou k setkání, tiše a beze slov, bez jasného konceptu a sofistikovného podtónu.
Karolína Dolanská




