Sbírka umění 19. století
Klášter sv. Jiří
Sbírka umění 19. století dostala příležitost umístit svoji stálou expozici do Kláštera sv. Jiří na Pražském hradě poté, co z něj bylo přesunuto umění baroku do Schwarzenberského paláce. Jeho prostory byly pro tuto příležitost náročně zrestaurovány a nově upraveny.
Jestliže můžeme konstatovat, že pro 19. století platí – tak jako pro každou jinou dobu – že umění odráží historické a společenské podmínky i filozofické myšlení svého věku, reaguje na jeho podněty a poměry, ale zároveň čerpá z odkazů a tradic, tak současně také platí, že nová interpretace vždy zákonitě reflektuje naše současné názory a postoje. Jejich prostřednictvím pak vnímáme umění 19. století nově a odlišně. Každá nová přehlídka 19. století chce znovu návštěvníkům připomenout a přiblížit naši minulost a být pro ně čerstvým a silným zážitkem.
O to se snaží i tato expozice. Je koncipována jako názorná ukázka všech důležitých výtvarných směrů 19. století a jejich představitelů s cílem ukázat, jak se české umění vyvíjelo a vyrovnávalo se všemi evropskými dobovými myšlenkovými a slohovými proudy. Autorské celky, na kterých je koncepce expozice založena, dokládají, že ve svých vrcholech a svým specifickým způsobem je české výtvarné umění 19. století srovnatelné se vším, co tehdy vznikalo v ostatních evropských uměleckých centrech. Byť s jistým zpožděním, které bylo dáno historickými podmínkami a postavením českých zemí v rámci habsburské mnohonárodnostní monarchie.
V Čechách pod vlivem měnících se kulturních, společenských i ekonomických poměrů procházelo umění od konce 18. století mnoha proměnami. Zásadním způsobem se měnila komunikace mezi umělci a veřejností. Literatura, hudba, stejně jako architektura, sochařství, malířství nebo umělecké řemeslo s nástupem 19. století vyjadřovaly přání, pocity a potřeby nastupujícího a formujícího se měšťanského stavu. Podnikající buržoasie rychle bohatla, z jejích řad vycházeli nejen podnikatelé, ale také představitelé české inteligence, a tak se postupně stávala hlavním objednavatelem a mecenášem umění. Dějiny českého umění 19. století jsou tedy zároveň dějinami společnosti v Čechách té doby.
Specifickou kulturní atmosféru Čech, a především Prahy 19. století, v expozici přibližujeme návštěvníkům konfrontací obrazů a plastik, modelů a skic k náhrobním plastikám a pomníkům, řadou malířských i sochařských podobizen předních osobností společenského a kulturního života předminulého století, ale také ukázkami užitého umění. Obrazy, sochy a umělecké řemeslo svým výtvarným názorem spolu korespondují, vycházejí ze stejných myšlenek, představ a principů a ve svém souhrnu výmluvně vypovídají o době a místu svého vzniku, o společnosti a atmosféře té doby. Také z formálního hlediska je použití plastiky a užitého umění v instalaci důležité, akcentuje a prostorově dotváří jednotlivé úseky. Jejich využití v expozici má dvojí charakter, jednak dokumentují vývojový proud a nebo mají ilustrační funkci – například když jde o portrétní busty.
Expozice v klášteře sv. Jiří na svém začátku ukazuje souvislost s českým uměním konce 18. století srovnáním děl Norberta Grunda s díly Františka Xavera Procházky nebo Christiana Seckla s pracemi Ludvíka Kohla. Ukončena je generací narozenou v rozmezí padesátých a šedesátých let, např. díly Beneše Knüpfera, Emanuela Krescence Lišky, Maxmiliána Pirnera nebo Jakuba Schikanedera z přelomu 19. a 20. století.
Prezentace děl zachovává tradiční chronologicko-tématické schéma, ale zcela novým prvkem je oddíl sakrálního umění, které bylo možno představit vzhledem k tomu, že součástí výstavních prostor je i kaple. V ní jsou umístěny čtyři nadživotní Myslbekovy plastiky českých světců z pomníku sv. Václava, které v bronzu stojí na Václavském náměstí. Ale také zde návštěvníci uvidí dosud nevystaveného Ukřižovaného od Emanuela Maxe. V kapli bylo tedy upřednostněno obsahové sdělení nad chronologií. Charakter klášterních prostor umožnil vystavit nejen velké plastiky, ale také obrazy rozměrných formátů, především v oddíle historické malby.
