Stálou expozici českého umění 19. století v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě byla NG nucena uzavřít pro dlouhodobě nevyhovující technický stav budovy. Vzhledem k neudržitelnosti klimatických podmínek totiž hrozilo nevratné poškození sbírkových předmětů. NG opakovaně informovala Správu Pražského hradu o problémech souvisejících se stavem kláštera sv. Jiří. Víc jako nájemce dělat nemohla. Ředitelce odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky patrně zůstal utajen neutěšený stav objektu, spadajícího do její působnosti, jestliže může NG za uzavření této expozice následně kritizovat.

Končící Muzeum českého kubismu v domě U Černé Matky Boží ustoupí instalaci sbírek Uměleckoprůmyslového muzea, jehož hlavní budova bude několik let uzavřena kvůli rekonstrukci. Zmíněný kubistický dům, který NG nikdy nenáležel, je prostorově mnohem vhodnější pro prezentaci užitého umění než pro klasickou galerijní expozici. Mnohem reprezentativnější kolekci děl českého kubismu nabízí stálá expozice moderního a současného umění NG ve Veletržním paláci. Z odborného hlediska se jednalo o problematický souběh dvou stálých expozic na totéž téma, postavených v rámci jedné instituce z jednoho sbírkového fondu v lokalitách, vzdálených od sebe jen několik minut jízdy tramvají. Logickým výsledkem bylo ochuzení obou expozic, provázené řadou diskutabilních kompromisů.

Salmovský palác získala NG v roce 2003 za účelem přemístění nejvzácnějšího sbírkového fondu, českého gotického umění, z kláštera sv. Anežky České, který byl v roce 2002 zaplaven až po úroveň podlah prvního patra. Palác prošel mnohaletou rekonstrukcí, v listopadu 2011 byl úspěšně zkolaudován a bude sloužit témuž účelu, k němuž ho předurčil, a nutno zdůraznit, že v letech 2002 až 2003 s většinovým souhlasem odborné veřejnosti, prof. Milan Knížák.

Přesun Rodinovy sochy Balzaca nebyl samostatnou akcí, ale dokončením revitalizace vstupní haly Veletržního paláce. Ta byla v minulosti hned u vstupu přepažena vestavbou pokladen a využívána jako úložiště zavazadel návštěvníků způsobem, připomínajícím nádražní haly z doby před třiceti lety. Přitom jde o jeden z nejpůsobivějších funkcionalistických interiérů Prahy, který byl touto necitlivou adaptací zcela znehodnocen. Současné vedení NG jej navrátilo původnímu vzhledu a účelu. Přesun Rodinovy sochy představoval symbolické završení této etapy změn.

Umístit na předpolí Veletržního paláce monumentální plastiky byl dobrý nápad. Jeho provedení, původně avizované jako krátkodobé, se ovšem vzdálilo od obvyklé světové praxe. Masivní zábradlí limitovalo pohyb návštěvníků v okolí budovy. Celé aranžmá pak znemožňovalo jakékoliv smysluplné využívání prostoru před Veletržním palácem pro instalaci jiných pravidelně obměňovaných uměleckých děl. NG se proto v součinnosti s městskou částí Praha 7 rozhodla bezprostřední okolí Veletržního paláce oživit. To rozhodně nevylučuje rozmísťování jiných uměleckých děl v souvislosti v závislosti na dramaturgii výstavního programu ve Veletržním paláci, ovšem tak, aby zůstal zachován veřejně přístupný prostor pro další kulturní aktivity.