V úterý 13. září byla v Klášteře svatého Jiří na Pražském hradě v Praze zahájena samostatná výstava českého krajináře Adolfa Chwaly. Výstava je unikátní ze dvou důvodů: vynáší na světlo zapomenutého umělce, jež se kvalitou svých děl vyrovná dalším malířům Haushoferovy krajinářské školy. Hlavně je ale zhruba z 80 % tvořena obrazy soukromých sběratelů, které dosud nebyly vystaveny ani publikovány, takže příznivci umění 19. století mají jedinečnou možnost spatřit díla pohromadě.

Vystavení obrazů Adolfa Chwaly přichází ve chvíli, kdy v České republice stoupá zájem sběratelů
o umění 19. století. Fakt, že mnoho z nich ochotně zapůjčilo svá díla Národní galerii, svědčí o jejich důvěře v tuto instituci. Ta je pro Národní galerii klíčová, protože bez takové důvěry by nebylo možné představovat kulturnímu publiku nová jména a plnit funkci živé instituce. Na druhou stranu je třeba dbát na vysokou úroveň odbornosti, aby se Národní galerie nevystavila riziku prezentace nekvalitního díla či dokonce falsifikátu.

V této souvislosti je nutné vyzdvihnout kuráž a zapálení kurátorky výstavy, ředitelky sbírky 19. století doktorky Šárky Leubnerové, se kterou prezentaci děl připravila. Byla to právě ona, která pro veřejnost „objevila" a katalogizovala stovky děl roztroušených po střední Evropě, a kromě výstavy připravila i kvalitní umělcovu monografii. Za romantickými krajinami, visícími harmonicky vedle sebe, si málokdo představí více než dva roky práce, během nichž objížděla sběratele a domlouvala s nimi možnosti zápůjčky. Díla pak na základě svých znalostí o Chwalově uměleckém vývoji chronologicky seřadila a umožnila tak spatřit valnou část děl v kontextu autorova celoživotního díla. Umění Adolfa Chwaly se díky usilovné práci po letech vrací do jeho rodného města.

Národní galerie by v nastavené spolupráci se soukromými sběrateli ráda pokračovala. Jako normotvorná a zastřešující instituce tím podpoří v některých případech i generační snahy soukromých sběratelů při formování a prezentaci sbírek, a zároveň umožní zájemcům o umění poznat zdroje a díla běžně veřejnosti nepřístupné.

Jedním ze sběratelů, kteří zapůjčili svá díla k vystavení, je i galerista Martin Kodl. K výstavě říká: „Myslím, že na počátku projektu musela stát nevšední odvaha, jelikož dostupného obrazového i archivního materiálu bylo opravdu minimálně. Podíváme-li se na novou a autorovu vůbec první monografii, která je skromně nazývána katalogem výstavy, máme před sebou velice zajímavou knihu s velkým vědeckým katalogem malířova díla, jež obohatí bibliotéku nejednoho ze stále početnějších příznivců české malby 19. století. Výjimečná výstava je jasným příkladem oboustranně prospěšné spolupráce Národní galerie a široké sběratelské veřejnosti." Výstava je navíc rozšířena o interaktivní „ateliér", který připravilo Lektorské oddělení Sbírky umění 19. století. V něm se rodiče s dětmi mohou vydat po stopách krajináře, poznat flóru a faunu české přírody, vyzkoušet si namalovat vlastní obraz nebo se zasnít v koutu s polštáři. Národní galerie se touto iniciativou posouvá blíže k celosvětovému trendu, v němž umělecké instituce aktivně vzdělávají a tím přinášejí další hodnotu.

Výstava svým rozsahem může být trochu ve stínu také právě probíhající jiné velké výstavy NG a to Jožky Úprky ve Valdštejnské jízdárně, ale o to více může zaujmout až kabinetním představením v Klášteře sv. Jiří na Pražském hradě.

Výstava je otevřena do 31. 12. 2011.

Kurátorka: PhDr. Šárka Leubnerová.