30. června 2006 – 7. ledna 2007

Výstavu pořádá Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a současného umění

ve Veletržním paláci v respiriu 1. patra 

Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7

Kurátor výstavy: Tomáš Drahoňovský
Architektonické řešení: Stanislav Kolíbal
Grafická úprava tiskovin: Stanislav Kolíbal

Hlavní partner NG: HVB bank
Hlavní mediální partner: Hospodářské noviny
Mediální partneři: Art&antique, Classic FM, ČRo 3 - Vltava

 „Mám rád čistotu, jednoduchost krystalu, složenou z množství. ... Omamná je rovnováha protikladů, symetrie klidu, disciplína nekonečna.“
Zdeněk Šimek, v: Trasa 1969, katalog výstavy, Praha 1969

Zdeněk Šimek
19. 4. 1927  narozen ve Veselí nad Lužnicí
1946 1951 studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, sochařský ateliér
(prof. Karel Dvořák a prof. Josef Wagner)
1953  sňatek se sochařkou Dagmar Vinklerovou
1964   člen skupiny Trasa, první samostatná výstava ve Špálově galerii
1966   účast na 1. sochařském sympoziu v Čechách v Hořicích
1967–1969 účast na sympoziích v Krastalu (Rakousko), v Neuenkirchenu a Oggelshausenu (Německo)
27. 10. 1970  předčasně umírá na zákeřnou plicní chorobu v Praze
1982 1. velká retrospektivní výstava v Hořicích
1999 výstava „In memoriam“ v Třeboni

Národní galerie letos poprvé představí ve svých prostorách dílo významného českého sochaře Zdeňka Šimka. Retrospektivní výstava v respiriu 1. patra je pořádána ve spolupráci s umělcovou rodinou, která při této příležitosti vydává dosud nejrozsáhlejší katalog Šimkova díla. Na výstavě se představí 81 plastik, 40 kreseb a fotografie dokumentující Šimkovy práce na sympoziích. Většinu exponátů zapůjčila rodina autora.

Zdeněk Šimek patří k významným představitelům českého poválečného sochařství. Úspěšně navázal na tradici moderního sochařství, kterou dále rozvinul a propojil s novými výtvarnými tendencemi 60. let. Počátky jeho tvorby jsou spjaté s Mariánskými Lázněmi, pro něž vytvořil několik plastik pro prameny (Volavky, 1954; Pramen, 1956) a monumentální sousoší Roční doby (1957). Ženská figura a lidská postava mu byly vzorem i v následujících letech, viděnou skutečnost však dále abstrahoval. Jako hlavní výrazový materiál si zvolil dřevo, konkrétně černý dub. Protáhlé postavy definuje několika základními geometrickými tvary (cyklus Sloupů, 1964). V druhé polovině 60. let je již Šimek uznávanou uměleckou osobností a jeho díla jsou zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách. V roce 1965 vytváří tzv. průniky těles (Střecha, 1965) – geometrické prvky se prostupují a do dosud vertikálního rázu Šimkových plastik proniká horizontální členění. Po roce 1967 se znovu vrací ke kameni, aby vytvořil svá nejpozoruhodnější díla. Šimek přichází s vlastním pojetím abstrakce založené na čistotě formy, sumárnosti tvarů a jasných křivkách materiálu. Pro své objekty vytváří nové pojmy: Mobility (Mobilit, 1967) jsou dvojice čočkovitých útvarů řazených nad sebou; Fonolity (Fonolit, 1967) základní motiv multiplikují – vzniká dlouhá řada opakujících se prvků; Eolity (Eolit I–III, 1967) založené na čtvercové základně se otevírají pohledům z více stran; Kariolit (1968) je na rozdíl od Fonolitu horizontální. I nadále se však Šimek věnoval veřejným zakázkám (Kašna v Třeboni, 1969–1970).

Výstava je doprovázena katalogem.

Otevírací doba: denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
Vstupné: zdarma

Kontakt pro novináře:
Marcela Hančilová
tel.: 224 301 167, 724 501 536, e-mail: hancilova@ngprague.cz