9. června – 10. září 2006

Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Malá dvorana, Mezanin

Výstava se koná pod záštitou ministra kultury České republiky Vítězslava Jandáka, ministra kultury Slovenské republiky Rudolfa Chmely a velvyslance Slovenské republiky v Praze Ladislava Balleka.

Výstava je pořádána ve spolupráci se Slovenskou národní galerií v Bratislavě.

Realizace nových exponátů pro prostor Veletržního paláce byla finančně podpořena grantem Ministerstva kultury Slovenské republiky.

Autorka výstavy: Helena Musilová
Kurátoři: Helena Musilová, Jiří Valoch
Spolupráce: Aurel Hrabušický, Rudolf Sikora

Architektonické řešení výstavy: Rudolf Sikora, Helena Musilová

Grafické řešení výstavy: Jan Měřička

Idea uspořádat výstavu Rudolfa Sikory vznikla z několika impulzů – jedním z nich je koncepce prostoru Malé dvorany, která je tradičně určena prezentaci výtvarných děl větších rozměrů a jejich konfrontaci s nelehkým interiérem Veletržního paláce. Druhým byla potřeba představit dílo Rudolfa Sikory v jeho celku – jeho práce byly v pražském prostředí známy z několika dílčích či kolektivních výstav a nepředstavovaly dostatečné informace o autorovi, který patří k nejvýraznějším představitelům současné slovenské a zároveň středoevropské výtvarné scény a má silné vazby i k českému prostředí – mj. působil na pražské AVU.
Dílo Rudolfa Sikory je poměrně obsáhlé a pestré, i když spjaté několika hlavními myšlenkovými okruhy. Prostřednictvím různých uměleckých druhů, technik a postupů reflektuje řadu výrazných témat, z vědeckých, filozofických i kulturně společenských oblastí – politické či ekologické problémy (série Z mesta von, cyklus Pyramídy nebo L´Arc de Triomphe /Bosna, Bosna!/), kosmologické studie definující autorův vlastní vesmír (cyklus Čierné diery, Antropický princíp), z umělecké sféry například stálý vliv klasické moderny na umění 20. století (dlouhodobý cyklus Malevičov hrob / Hrob pre Maleviča). Sikorovy práce i vlastní texty a úvahy předjímají řadu problémů, se kterými byla společnost později konfrontována.

Sikora se během 70. a 80. let pohyboval mezi umělci neoficiální scény, byl iniciátorem řady výstav, přednášek i několika společných výtvarných akcí – mj. prvního výrazného vystoupení mladé generace v roce 1970 – „1. otvorený ateliér“, v dalších letech konceptuálních projektů z cyklu ... Čas... apod. V mnoha přednáškách i dalších akcích se zabýval vztahem umění a vědy, což bylo dáno i jeho intenzivním zájmem o matematiku a přírodní vědy.

V roce 1989 stál u zrodu Verejnosti proti násilu, v jejímž koordinačním výboru také pracoval, v následujících letech aktivně vystupoval proti rozdělení Československa. V letech 1990–2004 byl profesorem na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislave, v roce 1999 spoluzakládal Katedru výtvarných umení a iných médií, kde působí od roku 2004. 
Období let 1969–1980 je zaměřeno zejména na díla reflektující autorův silný vztah k životnímu prostředí a ekologické myšlení – na počátku stojí akce Z mesta von (1970), ukazující pomocí šipek cestu ze znečištěných měst do čisté přírody, dále v mnoha cyklech a sériích poukazuje na alarmující vztah obyvatel Země ke svému okolí (Rezy civilizáciou, Výkričník), dále vytváří fiktivní „modely“ společnosti, která bez zachování nutné rovnováhy pohltí sama sebe (cyklus Pyramídy). V cyklu Kolobeh života začíná pracovat se značkami →, které symbolizují vznik, energii a zánik a objevují se v řadě dalších prací, mj. v cyklu Čierne diery, symbolizující nekonečnou energii a věčný koloběh života. V nich Sikora také vytváří „vlastní“ vesmír, složený se znamínek vzniku a zániku a v nichž využívá paralely vědeckých hypotéz.

Práce z letech 1980–1988 se obrací více k jednotlivci – v autorově „vesmíru“ se objevuje lidská postava, vyjadřující jednotu či touhu po jednotě mezi člověkem a kosmem (Antropický princíp, Medzi nebom a zemou, Súhvezdia). Dále pracuje na velkém cyklu Dotyky ( mj. práce Nie, Nie, Áno? či Dialnica / Deň? Noc?) řešící možnost volby různých životních cest či Ohmatávanie hrobu zaznamenávající proces žití. Závěr tohoto období tvoří práce z cyklu A čomu som hovorieval: JA!, v němž se dlouhodobě konstruovaná jednota (de facto i autor sám) rozpadá na drobné částečky, jakoby předzvěst mnoha změn, které přišly po roce 1989. 

V letech 1988–1991 vytváří několik prací, v nichž je „autorův vesmír“ naplněn hybridy a pseudoznaky, odrážejícími chaos střední Evropy, jež si hledá své nové místo na mapě světa. Později na tyto úvahy navazují i práce z roku 1993 – L´Arc de Triomphe (Bosna, Bosna!), vytvořená jako reakce na balkánský konflikt či Polčas rozpadu (Vyvezeným 70 tisíc spoluobčanom…), vytvořený jako pocta židovským obyvatelům Slovenska a v obecné rovině jako memento jakékoliv genocidy odvolávající se na ideály jedné ideologie.

Léta 1991–2006 jsou věnována třem Malevičovským cyklům, v nichž se zabývá prací (a jejím vlivem na umění 20. a 21. století), ale také životními osudy a postoji ruských suprematistů, kteří žili ideály ruské revoluce, aby jí nakonec byli pohlceni. V první části, Malevičov hrob, cituje vizuální prvky klasické moderny, v druhé, Hrob pre Maleviča, „polemizuje“ s Malevičem, s tím, zda mohl či nemohl rozpoznat nebezpečí, které od „rudého vůdce“ hrozí, a ve třetí části uvažuje o svobodě ducha, v závěru Maleviče „osvobozuje“, jakoby přebíral tíhu moderny na sebe (Vpred! / Hommage à…) a v práci Väzenie pre Maleviča mu dává nový, svobodný a nekonečný prostor.

K výstavě vychází obsáhlá monografie, která představuje všechny etapy autorovy tvorby. Je doplněna texty Jiřího Valocha a Heleny Musilové (oba NG v Praze) a Aurela Hrabušického (SNG v Bratislavě), dále autorovou biografií a dalšími materiály.

Rudolf Sikora
17. 4. 1946, Žilina, Slovensko
Žije v Bratislavě, působí v Bratislavě, Košicích a Praze
Malíř, grafik, sochař, fotograf; pedagog.
Studia:
Vysoká škola múzických umení v Bratislavě, obor scénografie (1963–1965, L. Vychodil) Vysoká škola výtvarných umení v Bratislavě (1963–1969, D. Milly, P. Matejka)

Komentovaná prohlídka výstavy:

Ve středu 6. 9. v 16 hodin - prohlídka výstavy s autorem Rudolfem Sikorou.
Délka: 60 min., vstup zdarma, místo setkání: u pokladny VP.

Informace : Lektorské oddělení Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění, tel.: 224 301 003, e-mail: vzdelavani@ngprague.cz

Vstupné: základní 80 Kč, snížené 40 Kč, rodinné 120 Kč

Otevírací doba: denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin

Kontakt pro novináře: Marcela Hančilová, tel.: 224 301 167, 724 501 536, e-mail: hancilova@ngprague.cz

www.ngprague.cz