Tiskové zprávy
Mark Wallinger - Práh království
7. dubna – 21. května 2006
Výstavu pořádá Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a současného umění
v klášteře sv. Anežky České
U Milosrdných 17, 110 00 Praha 1
Výstava se koná pod záštitou primátora hlavního města Prahy Pavla Béma a velvyslankyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Lindy Duffield.
Autor koncepce výstavy: Pavel Brunclík
Kurátor za Národní galerii: Tomáš Vlček
Hlavní partner NG: HVB bank
Hlavní mediální partner: Hospodářské noviny
Partneři: Magistrát hl. m. Prahy, Panasonic, Antonín Kinský a František Kinský
– zámek Kostelec nad Orlicí, AV media, Adjust Art, Termo plus, InterContinetal Praha
Mediální partneři: Art&Antique, Classic FM, ČRo 3 - Vltava
Za zapůjčení díla a za spolupráci při přípravě výstavy děkujeme Marku Wallingerovi
a Anthony Reynolds Gallery, Londýn
…Má hra souvisí s možnostmi znovunalezení chvil duchovní jednoty v celkově spíše bezútěšné krajině současného města…
Mark Wallinger
Ze všech momentů Wallingerovy (nar. 1959) velmi bohaté tvůrčí biografie, na něž jsme navazovali svým pozváním autora k výstavě v Národní galerii v Praze, nejdříve jmenujeme Wallingerovu účast na 49. ročníku benátského bienále, konaném v roce 2001, v jehož rámci reprezentoval samostatnou výstavou britskou výtvarnou scénu.
Expozice autorových děl v britském pavilonu v zahradách bienále byla uvedena jeho Fasádou (2001) – fotografickou replikou průčelí, jež byla v rozměrech shodných s rozměry skutečného průčelí postavena před vlastním vstupem do budovy, který, jakožto zrakový klam či dočasné zdání, zakrývala i předznamenávala. U pavilonu vztyčil autor pod titulem Oxymoron (1997) britskou vlajku, v níž byly modrá a červená, tradiční barvy praporu Britské unie, nahrazeny oranžovou a zelenou z irské trikolory. Výstavním sálům uvnitř britského pavilonu pak dominovala instalace sochy Ecce Homo (1999) z mramorované syntetické pryskyřice zobrazující mladého muže s kristologickými znaky. Socha byla ve vedlejším sále připomínána ve dvanácti kresebných interpretacích v instalačním celku Živá třída (2001) a v dalších sálech byla doprovázena videoprojekcemi Anděl (1997) a Práh království (2000), projekcí Ghost (2001) a objektem Tardis (2001). V celé expozici vyváženým a zřetelně strukturovaným způsobem rezonovaly určující aspekty Wallingerovy tvorby – jeho reflexe lidské identity v rozporné mnohoznačnosti fenomenality a jejího zobrazování – jeho interpretace vztahu mezi reáliemi každodennosti britského či obecněji globálního civilizačního prostředí a jejich metafyzickým rozměrem vyjadřovaným mimo jiné v metaforách křesťanských kořenů kultury, v níž byly formovány.
Wallingerova práce s rozpornými vztahy axiologicky i noeticky různorodých stránek skutečnosti a s jejich vnitřní dynamikou se vyznačuje ironií, smyslem pro paradox. V katalogu dokumentujícím instalaci autorovy sochy Ecce Homo (1999) na Trafalgarském náměstí v Londýně, kde byla v roce 1999, tedy na rozhraní tisíciletí, dočasně umístěna na prázdném
soklu před Národní galerií, připojil k reprodukcím sochy pasáže z Bulgakovova románu Mistr
a Markétka, v nichž o setkání spoutaného Ježíše s Pilátem Pontským vypráví dvěma nevěřícím moskevským literátům satan… Wallingerova ironie, rozumíme-li jí správně, je však momentem něčeho podstatnějšího, než je ona sama, něčeho, co bychom snad mohli chápat jako úsilí
o rozvinutí eticky komplexního uměleckého postoje, jehož určující součástí je i autorovo promýšlení duchovní dimenze vlastní tvorby.
Právě Wallingerova reflexe horizontu každodennosti a možností jeho transcendence se stala patrně hlavním motivem našeho pozvání autora k výstavě v Národní galerii v Praze a také východiskem pro její koncepci i volbu jejího místa. Výstava byla připravena pro jedinečné prostředí Anežského kláštera.
Klášter sv. Anežky České, jenž patří k nejdůležitějším místům kulturní a duchovní historie Prahy, navštívil Mark Wallinger na podzim minulého roku a s jeho pohnutou historií se podrobně seznámil. Komplex kostelů a kaplí kláštera, jehož větší část dostal pro prezentaci své tvorby k dispozici, na něj hluboce zapůsobil. Nebyl a není mu významově neutrálním galerijním prostorem, ale chápal a chápe jej jako místo, jež je výrazem dlouhé duchovní tradice a tajemství, které je v této tradici skryto; jako místo, jež je takto obrazem svého druhu už předtím, než v něm cokoli vystavíme. Wallinger výstavu koncipuje tak, že svým dílem vchází do dialogu s poselstvím tohoto dnes už bývalého řeholního domu. S poselstvím, jež má být výstavou také připomenuto. A postupoval přitom s uměřeností, díky níž se tento dialog může odpovídajícím způsobem rozeznít.
Pro výstavu vybral jedinou videoinstalaci, jíž je už jmenovaný Práh království, a umístil ji do hlavní osy kostela sv. Salvátora, z níž bude přehledně korespondovat s přístupovou trasou
i dalšími prostorami, jež ponechal záměrně neobsazené.
Videoinstalace zachycuje tranzitní prostor haly londýnského letiště, jímž procházejí cestující, kteří právě přistáli a prošli pasovou a celní kontrolou. Celou videoprojekci provází Allegriho Miserere, chrámová hudba komponovaná na text 51. starozákonního žalmu. Miserere bývá v Anglii častou součástí hudebního doprovodu pohřebních obřadů. Duchovní hudba spolu s metaforickým rozměrem obsahu jednotlivých scén, s jejich jemnou střihovou skladbou
a zpomaleným rytmem projekce, v níž pohyb cestujících procházejících branou tranzitu
ztrácí důraz bezprostřední skutečnosti, otevírají a rozvíjejí mentální prostor pro meditaci mnohostranných podob vztahů sakrálního a profánního řádu v bytí a personality jako otevřené úlohy jejich zprostředkování. Mezi jiným se u tohoto díla můžeme ptát, k jakému království autor poukazuje. Je to Spojené království Velké Británie a Severního Irska nebo království nebeské, k němuž spolu s jiným odkazuje Allegriho Miserere? Nebo jde o obojí a vztah obojího?
Mark Wallinger patří k nejrespektovanějším osobnostem současné britské výtvarné scény
a jeho dílo má značný mezinárodní ohlas. Je jistě dobře, že se po devíti letech, jež uplynula
od jeho samostatné výstavy v Galerii Jiřího Švestky (1997) a účasti na společné výstavě v British Council (1997), můžeme setkat v Praze s Wallingerovou tvorbou znovu, tentokrát na půdě Národní galerie v Praze.
Pavel Brunclík
Vstupné
v rámci běžného vstupného do přízemí kláštera sv. Anežky České
Základní: 40 Kč
Snížené: 20 Kč
Otevírací doba:
Denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
Kontakt pro novináře:
Marcela Hančilová
Tel.: 224 301 167, 724 501 536, e-mail: hancilova@ngprague.cz
Výstavu pořádá Národní galerie v Praze – Sbírka moderního a současného umění
v klášteře sv. Anežky České
U Milosrdných 17, 110 00 Praha 1
Výstava se koná pod záštitou primátora hlavního města Prahy Pavla Béma a velvyslankyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Lindy Duffield.
Autor koncepce výstavy: Pavel Brunclík
Kurátor za Národní galerii: Tomáš Vlček
Hlavní partner NG: HVB bank
Hlavní mediální partner: Hospodářské noviny
Partneři: Magistrát hl. m. Prahy, Panasonic, Antonín Kinský a František Kinský
– zámek Kostelec nad Orlicí, AV media, Adjust Art, Termo plus, InterContinetal Praha
Mediální partneři: Art&Antique, Classic FM, ČRo 3 - Vltava
Za zapůjčení díla a za spolupráci při přípravě výstavy děkujeme Marku Wallingerovi
a Anthony Reynolds Gallery, Londýn
…Má hra souvisí s možnostmi znovunalezení chvil duchovní jednoty v celkově spíše bezútěšné krajině současného města…
Mark Wallinger
Ze všech momentů Wallingerovy (nar. 1959) velmi bohaté tvůrčí biografie, na něž jsme navazovali svým pozváním autora k výstavě v Národní galerii v Praze, nejdříve jmenujeme Wallingerovu účast na 49. ročníku benátského bienále, konaném v roce 2001, v jehož rámci reprezentoval samostatnou výstavou britskou výtvarnou scénu.
Expozice autorových děl v britském pavilonu v zahradách bienále byla uvedena jeho Fasádou (2001) – fotografickou replikou průčelí, jež byla v rozměrech shodných s rozměry skutečného průčelí postavena před vlastním vstupem do budovy, který, jakožto zrakový klam či dočasné zdání, zakrývala i předznamenávala. U pavilonu vztyčil autor pod titulem Oxymoron (1997) britskou vlajku, v níž byly modrá a červená, tradiční barvy praporu Britské unie, nahrazeny oranžovou a zelenou z irské trikolory. Výstavním sálům uvnitř britského pavilonu pak dominovala instalace sochy Ecce Homo (1999) z mramorované syntetické pryskyřice zobrazující mladého muže s kristologickými znaky. Socha byla ve vedlejším sále připomínána ve dvanácti kresebných interpretacích v instalačním celku Živá třída (2001) a v dalších sálech byla doprovázena videoprojekcemi Anděl (1997) a Práh království (2000), projekcí Ghost (2001) a objektem Tardis (2001). V celé expozici vyváženým a zřetelně strukturovaným způsobem rezonovaly určující aspekty Wallingerovy tvorby – jeho reflexe lidské identity v rozporné mnohoznačnosti fenomenality a jejího zobrazování – jeho interpretace vztahu mezi reáliemi každodennosti britského či obecněji globálního civilizačního prostředí a jejich metafyzickým rozměrem vyjadřovaným mimo jiné v metaforách křesťanských kořenů kultury, v níž byly formovány.
Wallingerova práce s rozpornými vztahy axiologicky i noeticky různorodých stránek skutečnosti a s jejich vnitřní dynamikou se vyznačuje ironií, smyslem pro paradox. V katalogu dokumentujícím instalaci autorovy sochy Ecce Homo (1999) na Trafalgarském náměstí v Londýně, kde byla v roce 1999, tedy na rozhraní tisíciletí, dočasně umístěna na prázdném
soklu před Národní galerií, připojil k reprodukcím sochy pasáže z Bulgakovova románu Mistr
a Markétka, v nichž o setkání spoutaného Ježíše s Pilátem Pontským vypráví dvěma nevěřícím moskevským literátům satan… Wallingerova ironie, rozumíme-li jí správně, je však momentem něčeho podstatnějšího, než je ona sama, něčeho, co bychom snad mohli chápat jako úsilí
o rozvinutí eticky komplexního uměleckého postoje, jehož určující součástí je i autorovo promýšlení duchovní dimenze vlastní tvorby.
Právě Wallingerova reflexe horizontu každodennosti a možností jeho transcendence se stala patrně hlavním motivem našeho pozvání autora k výstavě v Národní galerii v Praze a také východiskem pro její koncepci i volbu jejího místa. Výstava byla připravena pro jedinečné prostředí Anežského kláštera.
Klášter sv. Anežky České, jenž patří k nejdůležitějším místům kulturní a duchovní historie Prahy, navštívil Mark Wallinger na podzim minulého roku a s jeho pohnutou historií se podrobně seznámil. Komplex kostelů a kaplí kláštera, jehož větší část dostal pro prezentaci své tvorby k dispozici, na něj hluboce zapůsobil. Nebyl a není mu významově neutrálním galerijním prostorem, ale chápal a chápe jej jako místo, jež je výrazem dlouhé duchovní tradice a tajemství, které je v této tradici skryto; jako místo, jež je takto obrazem svého druhu už předtím, než v něm cokoli vystavíme. Wallinger výstavu koncipuje tak, že svým dílem vchází do dialogu s poselstvím tohoto dnes už bývalého řeholního domu. S poselstvím, jež má být výstavou také připomenuto. A postupoval přitom s uměřeností, díky níž se tento dialog může odpovídajícím způsobem rozeznít.
Pro výstavu vybral jedinou videoinstalaci, jíž je už jmenovaný Práh království, a umístil ji do hlavní osy kostela sv. Salvátora, z níž bude přehledně korespondovat s přístupovou trasou
i dalšími prostorami, jež ponechal záměrně neobsazené.
Videoinstalace zachycuje tranzitní prostor haly londýnského letiště, jímž procházejí cestující, kteří právě přistáli a prošli pasovou a celní kontrolou. Celou videoprojekci provází Allegriho Miserere, chrámová hudba komponovaná na text 51. starozákonního žalmu. Miserere bývá v Anglii častou součástí hudebního doprovodu pohřebních obřadů. Duchovní hudba spolu s metaforickým rozměrem obsahu jednotlivých scén, s jejich jemnou střihovou skladbou
a zpomaleným rytmem projekce, v níž pohyb cestujících procházejících branou tranzitu
ztrácí důraz bezprostřední skutečnosti, otevírají a rozvíjejí mentální prostor pro meditaci mnohostranných podob vztahů sakrálního a profánního řádu v bytí a personality jako otevřené úlohy jejich zprostředkování. Mezi jiným se u tohoto díla můžeme ptát, k jakému království autor poukazuje. Je to Spojené království Velké Británie a Severního Irska nebo království nebeské, k němuž spolu s jiným odkazuje Allegriho Miserere? Nebo jde o obojí a vztah obojího?
Mark Wallinger patří k nejrespektovanějším osobnostem současné britské výtvarné scény
a jeho dílo má značný mezinárodní ohlas. Je jistě dobře, že se po devíti letech, jež uplynula
od jeho samostatné výstavy v Galerii Jiřího Švestky (1997) a účasti na společné výstavě v British Council (1997), můžeme setkat v Praze s Wallingerovou tvorbou znovu, tentokrát na půdě Národní galerie v Praze.
Pavel Brunclík
Vstupné
v rámci běžného vstupného do přízemí kláštera sv. Anežky České
Základní: 40 Kč
Snížené: 20 Kč
Otevírací doba:
Denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
Kontakt pro novináře:
Marcela Hančilová
Tel.: 224 301 167, 724 501 536, e-mail: hancilova@ngprague.cz
